2. část práce o proteinu, kreatinu, kolagenu a aminokyselinách glutamin, arginin, BCAA

5 Sportovní nápoje

   Iontový a energetický nápoj za jistých okolností patří mezi tzv. sportovní nápoje, to znamená
   nápoje užívané ve sportu i při jiné velké fyzické námaze. Glukóza a elektrolyty obsažené
   v těchto nápojích zůstávají v žaludku déle než samotná voda a postupně se uvolňují do
   organismu. Fruktóza se uvolňuje jestě pomaleji než glukóza, ale často vyvolává plynatost nebo
   průjem. Zatímco iontové nápoje působí hlavně rehydratačně (udržují vodu v těle)
   a snadno se vstřebávají, řada energetických nápojů s obsahem kofeinu a cukru působí naopak
   dehydratačně, to znamená močopudně. K energetickým nápojům bychom proto měli vždycky pít vodu,
   podobně jako ke kávě. Deficit vody v organismu se totiž projevuje zahuštěním krve, což klade
   zvýšené nároky na výkon srdce. Při určitém zahuštění vzniká žízeň, která je neklamnou známkou
   začínající dehydratace organismu. Ta se může postupně projevit ztrátou koncentrace a únavou,
   člověk se začne méně potit, zvyšuje se tělesná teplota (až o 3 °C)
   a dochází i ke ztrátě výkonnosti.

  

   5.1 Iontové nápoje

  

   Iontové nápoje se začaly vyrábět, protože se zjistilo, že samotná voda nezajišťuje dostatečnou
   hydrataci během cvičení. Při vysoké intenzitě fyzické aktivity nedochází jen k nadprodukci
   tepla, které se z těla odvádí především odpařováním vody při pocení, organismus totiž neumí
   vyloučit čistou vodu a dosahuje toho oklikou, a to tak, že vylučuje ionty, na které jsou
   navázány molekuly vody. Při pocení se tedy kromě vody ztrácí z těla
   i minerální látky. Iontové nápoje mají za úkol harmonizovat případnou nerovnováhu mezi ionty
   (minerálními látkami) v těle, způsobenou třeba zvýšeným pocením. Energii do těla dodávají jen
   výjimečně a ve zcela zanedbatelném množství, proto obsahují nejvýše jen 2 až 3% cukrů. Jejich
   úkolem je dodávat do těla hlavně sodík a draslík, obvykle v poměru 3 nebo 4:1, a v menším
   množství hořčík, vápník, železo, fosfor, které odcházejí z těla pocením,
   a  proto je musíme doplňovat.

   Rozeznáváme tři typy iontových nápojů: hypotonické, které mají menší osmolalitu
   než krevní plazma, izotonické, které mají stejnou osmolalitu (290 mmol·l^-1) a hypertonické,
   které mají vyšší osmolalitu než krevní plazma. Hypotonické nápoje (200 - 250 mmol·l^-1) nám
   dodávají především vodu a v menší míře i ionty, proto bychom je měli pít během sportu.
   Izotonické nápoje užíváme až po cvičení, jelikož už neztrácíme pot a můžeme doplnit chybějící
   ionty. Hypertonické nápoje obsahují už jen minerální látky, vedou k dočasné sekreci vody do
   střevního lumina a jsou vhodné spíše pro horolezce, u běžného sportu by stávající dehydrataci
   ještě zhoršovaly. Zajímavé je, že i mezi středně mineralizovanými minerálkami lze najít
   takové, které svým složením iontové nápoje připomínají.

   

   5.2 Energetické nápoje

  

   Energetické nápoje především dodávají energii a povzbuzují. Obsahují 8 až 20% cukrů
   a látky stimulující výkon a koncentraci (např. kofein, taurin a nikotinamid). Používají je
   tedy nejvíce atleti (konzumují nápoje každých 15-20 minut) a sportovci s dlouhotrvajícím
   tréninkem. Zásobovat glukózou bychom měli také během cvičení, které trvá celou jednu hodinu a
   více a během sportovních her, kdy opakovaně provádíme různé aktivity.

   

   Pro běžnou denní potřebu nejsou tyto nápoje vhodné, v tomto případě je právě
   čistá voda ten nejlepší zdroj tekutin, navíc je daleko levnější. Voda tvoří více jak polovinu
   hmoty našeho těla (u žen je to z 55%, u mužů asi z 60%). Jiné produkty s multivitaminy
   neobsahují minerální látky a většina vitaminů se z nich ani všechna nevstřebá. Navíc tyto
   šumivé tablety dráždí žaludeční sliznici a způsobují nadýmání. Celkový příjem tekutin záleží
   na intenzitě a délce cvičení, na okolní teplotě, nadmořské výšce a vlhkosti, stupni zdatnosti
   a jiných důvodech, jako třeba psychické rozpoložení. Denní příjem tekutin by měl dosahovat
   alespoň ke 2 litrům (svojí osobní spotřebu si každý může spočítat: uvádí se, že na 1 kg
   tělesné hmotnosti potřebujeme asi 35 - 50 ml tekutin), při zařazení sportu bychom měli počítat
   množství příjmu tekutin s tou vyšší hodnotou.

           (5,30,37,47,49)

                                                              

   6 Sacharidové nápoje

  

   Sacharidové nápoje, označované taky jako Gainery, představujou specifickou směs vybraných
   zdrojů sacharidů jako je glukóza, fruktóza, maltodextrin (enzymaticky štěpený škrob, který má
   nižší glykemický index než jednoduché cukry) či dextróza (ideální sacharid, který se také jako
   maltodextrin vstřebává postupně, v těle se pak zpracovává plynule, nezatěžuje organismus a
   dosahuje tak téměř dokonalého využití). Často se v nich vyskytují ještě různé AK, bílkoviny a
   jiné účinné látky jako kreatin, vitaminy, antioxidanty, karnitin, inulin nebo i bifido kultury
   - jejich přítomnost zvyšuje kvalitu samotného výrobku. Sacharidy tu slouží jako látka pro
   tvorbu nových energetických zásob pro organismus (příprava
   na vytrvalostní výkon a regenerace po především silovém a silově rychlostním tréninku),
   efektivní zvýšení energetického potenciálu pro svalovou práci, oddálení  únavy a kvalitní
   regenerace, podporu nárůstu svalové hmoty a síly (anabolický efekt), ochranu svalové hmoty a
   výkonnosti (antikatabolický efekt), obnovení glykogenových zásob a také na zvýšení tělesné
   hmotnosti.

   Samotný sacharidový nápoj obsahuje maltodextrin, dextrózu nebo sacharózu a glukózu či fruktózu
   rozpuštěné ve vodě. Většinou se kombinuje společně s proteiny jako sacharido-proteinový či
   proteino-sacharidový nápoj. Záleží na koncentraci, v jaké jsou zastoupeny. Pokud je sacharidů
   více jak 50%, udává se to jako sacharido-proteinový nápoj a naopak. Číslo na výrobku většinou
   udává množství bílkovin, takže všechny Gainery obsahují tyto hodnoty nižší.

   Sacharidové a proteinové nápoje, či jejich kombinace, se vyrábí jako sypká sušená směs, která
   se připravuje do vody nebo mléka za vzniku lahodného kokteilu. Lahodného proto, že dnes už je
   na trhu mnoho příchutí, a tak si každý dopřeje takovou chuť, které dává přednost. Míchání do
   mléka se zažilo spíše ze stran spotřebitelů, a to z důvodu lepší chuti a také proto, že mléko
   na rozdíl od vody obsahuje ještě další proteiny, tuky a vitaminy navíc, a tedy si tím nápoj
   zvyšuje nutriční hodnotu. Příprava do vody je však mnohem účinnější, výrobek se lépe vstřebává
   (u proteinů syrovátkových je navíc při výrobě procesem eliminace krok, kdy se odděluje
   laktóza), a navíc se předchází zažívacím potížím jako je průjem, jelikož spousta uživatelů
   samotné mléko běžně nepije, a má tudíž vypěstovanou laktózovou intoleranci, aniž o tom ví.

            (50,53)

    

   7 Proteinové nápoje

  

   Základním kamenem sportovní výživy v minulosti bývaly potraviny bohaté
   na bílkoviny. Dle tehdejší teorie měla konzumace bílkovin vést k rychlejšímu růstu svalové
   hmoty. Dnes už víme, že zvětšit objem svalu lze výhradně fyzickým zatížením, to znamená
   zařazení do tréninkového plánu tréninků silových (posilovacího charakteru). Vyšší příjem
   bílkovin už jen doplňuje stavbu nové svalové tkáně (o množství byla zmínka v kapitole 3.1
   Bílkoviny). Dnešní doba už je ale mnohem dál a doplňování bílkovin je mnohem jednodušší.
   Člověk se může jak najíst, tak přijmout velké množství bílkovin v nápoji, který může být i
   dle obsahů bílkovin různě koncentrovaný.

   Bílkoviny obsažené v těchto proteinových nápojích jsou především proteiny mléka, jako je kasein
   a hlavně nejpoužívanější syrovátka (výrobky z ní jsou také nejdražší), dále to jsou proteiny
   vaječného bílku a kolagenních bílkovin a co se týče rostlinného zdroje, využívají se sojové
   bílkoviny.

    

   7.1 Kaseiny

  

   Kaseiny jsou hlavní složka frakce kravského mléka, tvoří zhruba asi 80% mléčných proteinů.
   Nejsou v mléce ve formě monomerů, ale jsou uspořádány do kaseinových komplexů a micel (ta
   obsahuje asi 20000 molekul kaseinu). Na rozdíl od syrovátky jsou ve vodě nerozpustné.
   Vstřebávání kaseinu je pomalé a poskytuje dodávku AK do svalu až po dobu sedmi hodin
   (syrovátka je trávena a vstřebávána rychle).

      

   7.2 Proteiny syrovátky

  

   Syrovátkové (sérové) proteiny tvoří asi 20% proteinů mléka. Z 50% jsou tvořeny globulárním
   proteinem β-laktoglobulinem, který je bohatý na BCAA. V mléce je přítomen jako dimer a
   při záhřevu nevratně denaturuje. Další významný protein je α-laktalbumin, který má
   biologickou funkci jako součást některých enzymů. V menším množství je tu také zastoupen
   sérový albumin (sérumalbumin), glykomakropeptidy, laktoferin, laktoperoxidáza, imunoglobuliny,
   lysozymy aj. Tyto frakce podporují imunitní systém, zvyšují regeneraci, podporují vstřebávání
   minerálních látek a hrají klíčovou roli při podpoře zdraví a výkonu. Syrovátkový protein je
   tělem mnohem lépe a rychleji absorbován než jakýkoliv jiný protein. Syrovátka má také
   výjimečně vysokou biologickou vstřebatelnost, která vypovídá
   o schopnosti těla syrovátku z jídla přijímat a mnohem snadněji ji pak v těle upotřebit. Četné
   výzkumy dále zjistily, že syrovátkový protein snižuje riziko onemocnění některými druhy
   rakoviny, snižuje krevní tlak a zlepšuje celkovou výkonnost sportovce.

   Syrovátka se využívá jako surovina k výrobě galaktosy a dalších sacharidů, ke krmení
   hospodářských zvířat, jako sušená se přidává do některých mlékárenských aj. výrobků. Syrovátka
   jako vedlejší produkt při výrobě sýrů byla donedávna opomíjena, ale může také pocházet přímo
   z plnotučného mléka. Ve své podstatě je to vlastně tekutina, která obsahuje jen malé množství
   bílkovin.

   Pro přípravu a zpracování syrovátky je užíváno několik technologických procesů. Platí, že čím
   více je zpracována, tím více bílkovin obsahuje. Když se syrovátka vyrobí z plnotučného mléka
   filtrační metodou, má vyšší kvalitu, než když vznikne jako odpad
   při výrobě sýra. Filtrace je řízená operace s přesným nastavením rychlosti, teploty a
   chemického prostředí, v němž probíhá. Technologie výroby syrovátky je důležitá také z hlediska
   tzv. biologické hodnoty (bioaktivity produktu). Cílem všech těchto metod je zadržet co nejvíce
   kvalitních bílkovinných frakcí ve výrobku, aby z něho konzument měl ten největší možný užitek.

  

  

   Rozdíl mezi třemi druhy syrovátky je dán obsahem bílkovin, tuků a sacharidů a stupněm
   hydrolýzy. V těchto procesech se odděluje laktóza, tuky a další komponenty.

  

   7.2.1 Syrovátkový bílkovinný koncentrát (Whey Protein Concentrate – WPC)

  

   První krok při zpracování syrovátky je ultrafiltrace, jejímž produktem je syrovátkový
   bílkovinný prášek. Zahrnuje protlačování přes porézní membránu, aby se protein oddělil
   od tuku a laktózy. Produktem je tedy ten nejzákladnější ze syrovátkových proteinů. Koncentrace
   bílkovin, které závisí na počtu filtrování, se pohybuje od 35 do 85%. Většina výrobků na trhu,
   které WPC obsahují, mají 70-80% obsah bílkovin. Ačkoliv WPC není ta nejčistší bílkovina,
   protože prošla jen základním zpracováním, je vysoce kvalitním proteinovým práškem, který
   obsahuje sacharidy i tuky. Díky krátkému zpracování zůstávají ve WPC všechny  prospěšné
   syrovátkové frakce a celkový konečný produkt je oproti syrovátkovému izolátu nebo hydrolyzátu
   levnější. WPC je tak plnohodnotnou variantou, pokud máte omezený rozpočet.

  

  

   7.2.2 Syrovátkový bílkovinný izolát (Whey Protein Isolate – WPI)

  

   Tento protein je čistší než WPC, protože je získáván náročnějším procesem, jako je delší
   filtrování a iontově výměnná chromatografie. Produktem tohoto procesu je pak prášek, který
   obsahuje až 95% bílkovin, což z něj dělá vhodnou alternativu, pokud držíte právě dietu,
   jelikož obsahuje méně tuků i sacharidů. WPI má i vyšší biologickou vstřebatelnost než WPC,
   takž je vhodný ke konzumaci před i po tréninku. Protože je snadno zažívatelný, tělem je snadno
   absorbován a upotřeben.

    

   7.2.3 Syrovátkový bílkovinný hydrolyzát (Whey Protein Hydrolysate – WPH)
  

   Během hydrolýzy, procesu, který podstupují také WPC a WPI, jsou bílkovinné řetězce štěpeny na
   ještě menší fragmenty. Čím delší je řetězec, tím menší fragmenty vznikají. Tak je bílkovina
   vlastně „předtrávena“ a zažívací ústrojí nemá tolik práce s jejím stěpením. WPH je tak
   nejsnadněji vstřebatelnou bílkovinou, kterou můžete na trhu koupit, proto je také nejdražší
   formou syrovátky. V závislosti na procesu zpracování obsahuje WPH 3-50% polypeptidových vazeb,
   které vznikají během štěpení. Dobrým ukazatelem obsahu aminokyselin je chuť, hydrolýza totiž
   poškozuje chuťové vlastnosti suroviny a výrobek získá hořkou chuť.

   

   7.3 Proteiny bílku

  

   Vaječný bílek obsahuje asi 40 různých proteinů a ty se řadí mezi globuliny, glykoproteiny a
   fosfoproteiny. Taky obsahuje AK bohaté na síru. Hlavní protein představuje skupinu příbuzných
   sloučenin označovaná jako ovalbumin A, při skladování z něho vzniká ovalbumin S, který
   koaguluje až při teplotě 92,5°C (v prostředí o pH 7), relativně snadno však denaturuje při
   šlehání bílku. Pro stabilitu pěny šlehaného bílku mají význam především ovoglobuliny G[2] a
   G[3]. Konalbumin vykazuje antimikrobní účinky. Ovomukoid a ovomucin jsou proteiny zodpovědné
   za viskozitu a gelovitou konzistenci bílku. Dále vaječný bílek obsahuje bazický protein
   lysozym, což je antimikrobní látka. Nativní ovoinhibitor má jisté antinutriční účinky, neboť
   inhibuje některé proteasy, stejně jako bazický glykoprotein avidin v syrovém bílku.

   

   7.4 Sojový protein

  

   Ve formě bílkovinného koncentrátu nebo izolátu se do proteinových prášků přidává již tradičně
   sojový protein. Sója se vstřebává stejně rychle jako syrovátka a je bohatá
   na AK arginin, glutamin, BCAA a je ceněná z hlediska obsahu hodnotných izoflavonů. Má také
   antioxidační účinky, které pomáhají svalu při regeneraci po tréninku.

           (8,44,50,36,39)

   

   8 Glutamin

 

   Glutamin je nejrozšířenější AK v těle, v kosterním svalstvu představuje až 60% celkového
   množství AK. Nepatří sice mezi esenciální AK, ale za určitých podmínek
   (např. rapidní pokles lymfocytů) se stává podmíněně esenciální a tudíž nepostradatelný. Je
   zdrojem dusíku pro mnoho biosyntetických reakcí, ale pouze izomer L-glutamin je biologicky
   aktivní. V těle vzniká ve svalech a střevech z kyseliny glutamové (glutamátu).

   Během katabolickách procesů dochází k rychlému štěpení bílkovin na AK, které jsou později
   využívány pro tvorbu energie. Tyto AK jsou přeměňovány na kyselinu glutamovou
   a později na glutamin. Glutamin se poté dostává do střev, kde je přeměněn na Ala, který je
   transportován do jater, v nichž je použit jako zdroj energie. Takže jak svaly, tak játra
   vytvářejí použitelné zdroje energie a právě glutamin je látkou, která všechny potřebné děje
   díky přenosu dusíku umožňuje.

    

   8.1 Historie

  

   Nezbytnost glutaminu pro lidský organismus poprvé veřejně demonstroval jeden z největších
   biochemiků všech dob v roce 1930, Sir Hans Krebs, který proslul později objevem cyklu kyseliny
   citrónové (od té doby tzv. Krebsův cyklus). Zjistil, že glutamin hraje klíčovou roli v jiném
   jevu – cyklu kyseliny močové (urei). Doktor Krebs byl prvním, kdo předvedl schopnost přenosu
   dusíku pomocí glutamátu, glutaminu a α-ketoglutarátu. Účinky glutaminu při metabolismu
   dusíku ho silně překvapily.

   

   8.2 Účinky glutaminu

  

   Glutamin zvyšuje koncentraci AK v tkáních, účastní se biosyntézy glukosaminu
   a chondroitinu, glutathionu, v ledvinách produkuje toxický amoniak, který je odstraňován
   z těla, je prekurzorem GABA, slouží jako palivo pro metabolické děje, transportuje dusík. Dále
   je součástí syntézy bílkovin a močoviny (játra), je nepostradatelný pro mozkový metabolismus.
   Slouží jako přenašeč draselných iontů v krevním řečišti mozkové tkáně. Zvyšuje imunitu,
   snižuje chuť na alkohol a omezuje touhu po sladkostech. Glutamin také snižuje stav úzkosti a
   zlepšuje spánek. Zvyšuje hladinu glukózy v krvi (je využíván k předcházení hypoglykémie),
   stabilizuje činnost prostaty. Bývá užíván při léčbě žaludečních vředů, dříve se používal u
   pacientů s těžkými popáleninami a po vážných operacích s bakteriálními infekcemi.

   

   8.3 Glutamin a sport

  

   Spotřeba glutaminu stoupá během stresových stavů a katabolických procesů
   (např. vyčerpávající cvičení a zátěže). Při tréninkové zátěži byla zjištěna až 5krát vyšší
   spotřeba než za normálního klidového stavu organismu. Toto vylučování způsobuje imunitní
   odezva svalových tkání, reakce trávicího traktu, větší tvorba glykogenu v játrech a zvyšování
   produkce amoniaku v ledvinách. Hladina glutaminu v krvi reaguje na oba druhy tréninku – vysoce
   intenzivní (45 - 60 minut) i prodloužený (75 minut a déle). Reakce spočívá ve zvýšení hladiny
   glutaminu během výkonu a v následném zřetelném snížení během regenerační fáze. Sportovci
   trpící přetrénovaností si v těle udržují nízkou hladinu glutaminu po dobu několika měsíců či
   dokonce let, což může mít některé účinky na trávicí a imunitní systém.
   Dle některých studií zvyšuje glutamin při denní dávce 2 g hladinu růstového hormonu až
   o 400%. Navíc zlepšuje glutamin i vstřebatelnost kreatinu.

  

   8.4 Proč doplňovat glutamin a ne glutamát?

  

   Glutamin a kyselina glutamová jsou relativně podobné neesenciální AK. Glutamin hraje úspěšnou
   roli při udržování hladiny dusíku, detoxifikaci amoniaku a regulaci homeostázy AK. Glutamát je
   součástí produkce energie, transaminačních reakcí AK a sysntézy močoviny a glutationu.
   Chemicky jsou si sice tyto látky podobné, ale ve formě suplementů dojde k velice rozdílným
   reakcím.

   V jedné studii bylo podáváno zvířatům velké množství (7% jejich tělesné hmotnosti) glutaminu
   nebo glutamátu po dobu 2 - 3 týdnů. Ukázalo se, že glutamin byl mnohem rychleji dopraven do
   krve a jater. Glutamát navíc může být ve velkých dávkách neurotoxický (syndrom „čínských
   restaurací v důsledku obsahu glutamátu sodného v jídlech), neboť tělo má jen velmi malou
   schopnost kontrolovat jeho hladinu v krvi a dalších tkání. Koncentrace glutaminu v plazmě,
   játrech , svalech a dalších tkání je vyšší než u glutamátu.

   

   8.5. Dávkování

  

   Glutamin je relativně bezpečným potravním doplňkem, větší nebezpečí hrozí jen
   při dlouhodobém dávkování nadměrného množství, což odpovídá dávce vyšší než 40 g
   pro 100 kg sportovce na den. Zmíněným nebezpečím je možnost hromadění amoniaku v organismu.

   Suplementace glutaminem je oblíbená především v kulturistice. Ideální je rozdělit denní dávku
   do dvou částí. V tréninkových dnech je nejlepší přijmout první dávku s potréninkovým jídlem či
   koktejlem, druhou s posledním jídlem před spaním. V den volna se dávka dělí také na dvě půlky,
   první s jedním jídlem během dne, druhou s posledním jídlem před spánkem. Celková denní dávka
   by neměla překročit 20 g, u vrcholových sportovců (s tělesnou hmotností vyšší než 100 kg) je
   denní dávka limitována hranicí 40 g.

              (10,13,24,46)

   

   9 Arginin a oxid dusnatý (NO)

  

   Arginin patří mezi semi-esenciální AK (tj. AK, které si za jistých podmínek nedokáže náš
   organismus vyrobit sám a v dostatečném množství – tato situace typicky nastává v období růstu,
   při zvýšené tělesné námaze, nemoci apod.). Aktivní biologickou formou je L-arginin.

  

   Oxid dusnatý (NO)

   [Nitroxid, resp. radikál tohoto oxidu •NO, vzniká z Arg působením nitroxidsyntázy, která je
   obsažena v různých tkáních jakožto konstitutivní či inducibilní enzym.](31)

   NO způsobuje v plicích vazodilataci, zvyšuje prokrvení a ventilaci, zprostředkuje dilataci
   žaludku; je odpovědný za dilataci cév vedoucí k erekci, působí cytostatiky a cytotoxicky při
   infekcích a zlepšuje průtok krve jak do mozku, tak do svalu. Vlastnosti dilatace se využívá i
   ve sportu. Čím je krevní tok totiž ve svalech intenzivnější, tím více živin se s krví do svalu
   dostane, napomůže k jeho regeneraci a tvorbě nové svalové hmoty. Hladinu NO můžeme zvýšit více
   způsoby. Jedním z nich je doplňování Arg z vnějšku doplňky stravy nebo zvyšováním aktivity
   enzymu, tzv. syntázy  oxidu dusnatého (NOS). Ta pracuje jako katalyzátor chemické reakce, při
   které dochází ke tvorbě NO z Arg. Dalším způsobem je snížení aktivity enzymu,
   fosfodiesterázy-5 (PDE-5), který zabraňuje rozšiřování cév.

    [Endogenní vznik NO a jeho účinky jsou popisovány teprve během posledních let
   (v roce 1992 byl označen za molekulu roku). Znalosti o jeho dalším působení budou jistě časem
   rozšířeny.](34)

  

   Kromě vzniku a přenosu NO je Arg také zodpovědný za vylučování růstového hormonu, glukagonu a
   inzulinu. Dále ještě urychluje obnovu buněk a je nutný pro zvýšení proteosyntézy (zvýšenou
   tvorbu svalů lze vysvětlit jednak přímou stimulací růstového hormonu a také produkcí NO, který
   způsobuje zmiňované lepší prokrvení). Vedle zvýšení růstu svalů, působí Arg na spalování
   podkožního tuku. Kombinace L-argininu a L-karnitinu je vedle hlavního účinku na redukci
   hmotnosti vhodná i pro snížení srdeční zátěže a rizika oběhových potíží, snížení hladiny
   cholesterolu v krvi a podporu spermatogeneze. Arg se proto také používá do preparátů na
   zvýšení sexuálního prožitku. V prováděných studiích byl prokázán pozitivní účinek podáváním
   L-argininu u mužů – došlo ke zvýšení tvorby spermatu, zlepšení erektivní schopnosti a
   sexuálního libida. U žen je v tomto ohledu pozorována zvýšená sexuální vzrušivost. Mezi další
   vlastnost Arg by se dala zařadit stimulace imunitního systému, jelikož v případě infekce
   způsobuje zmnožení leukocytů (využívá se toho v klinické medicíně). Prostřednictvím NO působí
   jako neurotransmitér a reguluje tak např. činnost trávicího traktu, koordinaci pohybů a
   dlouhodobou paměť.

   Vědci standfortské univerzity pod vedením Dr. Johna Cooka podávali L-arginin spolu s dietou
   s vysokým obsahem tuků a cholesterolu specifickému kmeni králíků, u kterých se velmi rychle
   rozvíjela arterioskleróza. Zvířata této skupiny měla méně často a méně závažnou
   arteriosklerózu než kontrolní skupina, která nedostávala dodatečný L-arginin. Ukázalo se, že
   L-arginin snižuje hromadně cholesterol tím, že normalizuje produkci NO se zlepšením
   vazodilatace a s nižší aktivitou krevních destiček. Studie na zvířatech byly tak přesvědčivé,
   že následovaly studie na lidských dobrovolníkách, které měly podobné účinky.

   Arg může ale způsobovat zvýšení rizika výskytu epizod jednoduchého oparu (herpes simplex).
   L-arginin sice herpes nezpůsobuje, může však zvyšovat frekvenci jeho výskytu
   u nositele tohoto viru. Zdá se, jako kdyby mu poskytoval potravu. Právě proto mnozí lidé
   používají L-lysin, který působí naopak preventivně. Ve studiích se prokázalo, že tato látka
   snižuje výskyt, závažnost a čas trvání herpesu simplex.

  

   V poslední době se Arg jako doplněk stravy dostává do popředí zájmu nejen sportovců pro
   urychlení tvorby svalů, regenerace a zlepšení sportovních výkonů, ale stále častěji je užíván
   i běžnou populací. Kromě známého L-argininu existují ještě další formy jako např. arginin
   α-ketoglutarát nebo arginin ketoisokapronát, což je Arg připojený k molekule
   α-ketoglutarátu nebo α-ketoisokapronátu. Další formou je arginin malát, který se
   skládá z Arg chemicky napojeného na kyselinu jablečnou. Arginin ethylester je nejnověji
   objeveným Arg. Tyto alternativní formy posilují vstřebávání Arg do těla. Nezávisle na kondici
   se užívá 3 - 5 g Arg v jedné dávce (30 – 60 minut před tréninkem), dávkuje se 2 – 3krát denně
   na lačno. Účinky L-arginu lze zintenzivnit současným užíváním nejen s L-karnitinem a lysinem,
   ale i
   s vitaminy skupiny B a MSM.

    (10,31,34,35,40,48)

   

   10 BCAA (větvené aminokyseliny)

  

   BCAA neboli rozvětvené alifatické AK  (z angličtiny Branched Chain Amino Acids) jsou nejen
   esenciální, ale vyznačují se také výjimečným postavením v metabolismu, a díky tomu se
   uplatňují v klinické praxi. Patří mezi ně Leu, Ile a Val, v potravě jich je dost (kuřecí a
   krůtí maso, mořské ryby a luštěniny) a příznaky deficitu se nevyskytují. Na rozdíl
   od ostatních AK se jen nepatrně zachycují v játrech, jimi jen proplouvají a zpracovávají se až
   na periferii, hlavně svalem, pro který představují palivo, a také mozkem. Tvoří asi 35% obsahu
   svalové hmoty, jen 10 - 15% se spálí. Výsledek léčby je antikatabolický – zvýšené hromadění
   bílkovin v srdci, svalech a v játrech, odpad do moče se tím snižuje. Používají se
   do diet při chorobách  jater, svalů, při selhávání ledvin a u pacientů, které je nutno
   vyživovat parenterálně.

   Jelikož BCAA zaujímají mimořádné postavení v metabolismu, je jejich důvodem uplatnění i ve
   sportu. Jejich metabolismus má hodně společného s odbouráváním MK. Katabolismus  BCAA v
   organismu sestává ze tří základních stupňů: transaminace, oxidační dekarboxylace a třetího
   kroku, který je podobný β–oxidaci MK. Během trávení bílkovin je podíl BCAA na celkových
   cirkulujících AK velmi značný. Neopomenutelnou informací je i skutečnost, že doplňování BCAA
   po výkonu udržuje hladinu Gln v krvi. To signalizuje posilování imunitního systému, neboť
   snížení jeho hladiny snižuje obranyschopnost organismu a zvyšuje možnost infekce.

   

   10.1 Leucin

  

   Leu se vyskytuje ve všech běžných bílkovinách, nejčastěji v množství 7 – 10% (obiloviny
   obsahují proměnné množství), volný vzniká ve větším množství při zrání sýrů činností bakterií.
   Je to nejvýznamnější větvená AK. Podle posledních studií se právě Leu výrazně podílí na
   zrychlení nárůstu svalové hmoty. Dle všech dostupných výsledků nastartuje syntézu bílkovin v
   organismu mnohem dříve než ostatní AK. Protože je celý proces závislý
   na hladině inzulínu, nemůže pracovat zcela sám, bez dalších AK a sacharidů. V průběhu diety,
   kdy klesá příjem kalorií, je Leu organismem zužitkován k produkci Ala, který tělo využívá k
   produkci glukózy v játrech.

   V osmdesátých letech byly prováděny studie o využití jednotlivých AK během sportovní zátěže.
   První pokusy byly učiněny s Leu, jehož spotřeba se dá během sportovní zátěže relativně
   jednoduše měřit. Výsledky studií ukázaly, že právě spotřeba Leu je nejvyšší ze všech AK, a to
   jak u aerobního, tak i u anaerobního zatížení. Profesor Vernon Young, světová kapacita v
   oblasti výzkumu bílkovin, během testů zjistil, že oxidace Leu během dvouhodinové jízdy na
   ergometru vzrostla o 240%. Je velice pravděpodobné, že se i spotřeba Ile a Val bude pohybovat
   na podobné úrovni. Je sice těžké měřit jejich oxidaci, ale během testů byla zjištěna výrazně
   zvýšená aktivita enzymu dehydrogenázy ketokyseliny
   s rozštěpenými řetězci, což je enzym kontrolující štěpení všech tří BCAA.

   Na základě výzkumu profesora Younga bylo zjištěno, že se denní potřeba Leu
   pro mladého nesportujícího jedince pohybuje v rozmezí 20 – 40 mg na kg a den.
   Pro sportovce trénujícího denně tři a více hodin pak vychází denní dávka minimálně na 60 mg na
   kg a den. Ideálním zdrojem Leu je izolát syrovátkové bílkoviny (14 % obsahu) a kasein (10 %
   obsahu). Izolát syrovátky se hodí zvláště před a po tréninku, kasein spíše během dne nebo před
   spaním.

   

   10.2 Isoleucin

  

   Nejvíce Ile obsahují mléčné a vaječné bílkoviny (6 – 7%), v mase a v obilninách je přítomen
   v množství 4 – 5%. U Ile se potřeba stanovuje velice těžko kvůli obtížnosti měření jeho
   štěpení, odborníci ale doporučují denní dávku zhruba 20 mg na kg za den.

   

   10.3 Valin

  

   Val se vyskytuje v živočišných i rostlinných bílkovinách v množství 5 – 7% (vejce 7 – 8%),
   nejvyšší množství jej obsahují strukturní bílkoviny elastiny (až 16%). Při testech byla
   zkoumána i potřeba Val - její výše byla stanovena mírně pod hranicí 40 mg na kg a den,
   pro intenzivně trénující jedince se doporučuje dávka minimálně 50 mg na kg a den.

     V jedné z prováděných studií bylo sportovcům předepsáno užívání BCAA (5,76 g Leu; 2,88 g
   Ile a 2,88 g Val denně) po dobu 21 dní. U celé skupiny byl zjištěn nárůst čisté svalové hmoty
   v průměru o 1,5% a zvětšení svalového objemu paží a nohou, stejně tak i čisté síly.

   V jiné studii bylo triatlonistům po dobu 30 dní podáváno 10 g BCAA 60 minut
   před aerobní zátěží. Při kontrolním měření po tréninku byla této skupině zjištěna o 95% vyšší
   hladina růstového hormonu než kontrolní skupině, které byla podávána mléčná bílkovina.

   Při výzkumech bylo též objasněno, že při používání BCAA dochází k mnohem nižší tvorbě kyseliny
   mléčné (což znamená, že tělo při výkonu používá menší množství svalového glykogenu k tvorbě
   energie). Zvláště pro kulturisty je výše zmíněné dobrou zprávou, neboť je to právě laktát,
   který omezuje počet vykonaných opakování v tréninkové sérii.

   Při jiné studii bylo zjištěno, že narozdíl od kardiovaskulárního cvičení dochází
   při intenzivním tréninku k poklesu hladiny BCAA ve svalu o 14%.

   V případě přidávání BCAA jako doplňku stravy je nejjednodušší podávání s každou dávkou
   bílkoviny během dne. Další často používanou možností je doplnění dávky cca 5 g asi 60 minut
   před tréninkem (maximalizujete tak všechny výše popsané účinky BCAA) a dalších 5 g ihned po
   tréninku - zvýšení možnosti tvorby nové svalové tkáně a urychlení regenerace organismu.
   Celkový denní příjem by ale neměl překročit 20 g (možnost zažívacíh obtíží). Ideální poměr
   zastoupení jednotlivých aminokyselin (v pořadí Leu, Iso a Val) je
   2 : 1 : 0,5. Nejideálnějším obalem pro takový doplněk je tmavé sklo, zoxidované mohou způsobit
   sice maximálně nevolnost, svaly z nich ale užitek mít určitě nebudou. BCAA nemají své
   opodstatnění jen v objemové fázi, ale samozřejmě i během diety. V tomto období je svalová tkáň
   mnohem více náchylná k destrukci během tréninkové zátěže. Tělo je také
   v důsledku snížení příjmu stravy více náchylné k nemocem. To vše ukazuje na důležitost
   doplňování BCAA i ve fázi předsoutěžní přípravy. Navíc je vhodné zmínit kombinaci BCAA
   s L-karnitinem v rýsovacím období a při redukci podkožního tuku, kdy karnitin působí jako
   spalovač a BCAA chrání svalovou hmotu před jejím úbytkem.

              (10,13,22,54)

    

   11 HMB (hydroxy-methyl-butyrát)

 

   HMB je zkratka pro β-hydroxy-β-methyl-butyrát a poprvé se o něm začalo mluvit
   v létě roku 1996, kdy američtí plavci přiznali, že při tréninku těžili ze suplemenetace HMB.
   Objeven byl sice už v roce 1981 (Dr. Steven Nisseen) při hledání látky, která by urychlila
   růst  hospodářských zvířat. Je přirozenou látkou, metabolit Leu (ve sportovní výživě
   považována za nejsilnější antikatabolickou AK, která omezuje tvorbu katabolického hormonu
   kortizolu), takže naše tělo si ji dokáže vyrobit samo, a tím pádem nejsou známé žádné
   negativní vedlejší účinky. V malém množství ji můžeme najít i v různé potravě, např. ve
   vojtěšce, citrusových plodech nebo mateřském mléce.

   HMB je v těle přeměňováno asi z 5 - 10% Leu, čímž denně vzniká přibližně 0,2 – 0,4 g u
   70kilového jedince. Přeměna probíhá přes isokapronát, z něhož je až následně vyroben HMB
   pomocí enzymu dioxygenázy. HMB je také prekurzor cholesterolu, může být totiž použit
   stresovými buňkami jako zdroj HMG-CoA (3-hydroxy-3-methyl-glutaryl koenzym A), který není ve
   stresovém stavu produkován v dostatečném množství pro udržení syntézy cholesterolu, který
   zachovává funkčnost buněčných membrán. Ve výsledku to znamená snížení poškození buněčných
   membrán v důsledku např. fyzického výkonu. Díky tomu se mu také připisuje částečná schopnost
   snižovat hladinu LDL cholesterolu.

    

   10.1 HMB a sport

  

   Zvýšený přísun HMB působí tedy antikatabolicky, zmírňuje poškození membrán svalových buněk. Má
   i anabolický efekt - zlepšuje regeneraci, čímž urychluje a potencuje zvyšování síly a nárůst
   svalové hmoty při pravidelné intezivní svalové zátěži. Zvyšuje využitelnost přijímaných
   bílkovin pro stavbu svaloviny. Studie prokazují i vliv na snížení krevního tlaku a vyšší efekt
   na spalování tuků. Přesný mechanismus působení HMB není dosud znám, prokázaly se ale účinky
   potlačující proteokatabolismus i účinky zvyšující proteosyntézu. Obecný princip efektu spočívá
   v regulaci hladiny katabolického hormonu.

  

   10.2 Studie účinků HMB

  

   První studie uměle podávaného HMB byly provedeny na kuřatech. Bylo pozorováno, že rostou
   rychleji, snížila se jejich úmrtnost a v dospělosti měla více svalové hmoty než kuřata, která
   HMB nedostávala. První studie na lidech provedli v Iowě na Iowa State University
   pod vedením Nissena. Lékaři chtěli určit vliv HMB na svalový metabolismus lidí, kteří se
   věnují vyčerpávajícímu cvičení. Kontrolovali přitom hladinu 3-methylhistidinu v moči, což je
   látka, která vypovídá o úrovni svalové degradace, a plazmatickou koncentraci kreatinkinázy
   (nespecifický ukazatel poškození buněk) a porovnávali skupiny užívající HMB, i v různých
   množstvích, a skupiny bez příjmu HMB. Výsledky o svalovém nárůstu či síle a ztrátě podkožního
   tuku vždy hovořily ve prospěch HMB. Na druhé straně by se dalo říci, že tento efekt lze
   vysvětlit nižšími vstupními hodnotami a větším potenciálem pro změny dané tréninkem. Navíc ne
   u všech studií se kontroloval jídelníček zapojených jedinců (hlídala se např. jen energetická
   hodnota, ne skladba potravin či načasování komzumace). Počet studií, zkoumající tuto látku,
   v důsledku oblíbennosti stále stoupá.

   

   10.3 Dávkování

  

   Odborníci došli k názoru, že HMB přispívá k nárůstu svalové hmoty již při dávkování 38 mg/kg
   tělesné hmotnosti, účinná dávka se pohybuje okolo 3 g denně (Leu by muselo být do 60 g),
   množství nad 5 g nemá už žádaný účinek. Účinkuje stejně u mužů i u žen, ani na věku nezáleží,
   podmínka je samozřejmě podávání ve spojení se cvičením. Prodává se nejčastěji v kapslích nebo
   jako jedna z látek v kombinovaných sportovních preparátech či sportovních jídlech (např.
   proteinové tyčinky). V součané době je jedním z nejpopulárnějších doplňků stravy, ale jeho
   největším problémem je vysoká cena.

                                                                                                                       
              (13,23,28,46)

  XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXxx

  

   11 Kreatin

 

   Kreatin je látka tělu vlastní, která se derivuje z guanidinu, jež se syntetizuje ze třech
   AK - Gly, Arg a Met. Z tohoto důvodu bývá i samotný kreatin označován jako AK. V lidském těle
   je kreatin produkován v játrech, slinivce břišní a ledvinách (právě díky přítomnosti
   potřebných enzymů) a následně se ukládá do svalů pomocí krevního oběhu. Ve skeletárních
   svalech je soustředěno více jak 90% celkového obsahu kreatinu, zhruba jedna třetina ve formě
   volného kreatinu a zbytek jako kreatin fosforylovaný (CP). Těchto 90% se ve svalech nevratně
   přemění a vyloučí z těla močí v podobě kreatininu. Zbývajících 10% se nachází společně v
   srdci, mozku a varlatech. Z tohoto celkového množství je organismem denně využito cca 1,6%,
   tj. necelé 2 g. Tento kreatin je poté nahrazen buď vlastní tělesnou syntézou a nebo příjmem z
   vnějších zdrojů (maso, vnitřnosti, ryby, mléko).

    

   12.1 Historie

  

   Kreatin jako první objevil v roce 1832 francouzský vědec Michel Eugene Chevreul (viz obrázek)
   ve svalové tkáni, ovšem již nedokázal určit, zda-li se jedná o její běžnou či náhodnou složku.
   V témže roce profesor Lieberg prohlásil kreatin za přirozenou látku vlastní organismu zvířat,
   aby o 15 let později provedl výzkum, ve kterém dokázal, že je kreatin využíván pro práci
   svalů. Vědci Folin a Denis došli po sérii studií z let 1912 - 1914 k závěru, že po umělé
   aplikaci kreatinu mohou vzrůst jeho zásoby v těle koček až o 70%. V roce 1923 určil Hahn a
   Meyer, že celkové množství kreatinu v těle (u 70kg muže) je přibližně 140 g. Následně v roce
   1927 odhalil Fiske a Subbarow, že se kreatin vyskytuje ve dvou různých formách - volné a
   fosforylované. Následovalo dalších více než 60 let vývoje, který dokázal, že kreatin je látka,
   hrající hlavní roli v syntéze ATP. První zdokumentované použití kreatinu ve sportu se datuje
   v roce 1992, kdy ho na olympijských hrách v Barceloně použili britští běžci. Včetně
   štafetových běhů tehdy získali atleti z Velké Británie 13 olympijských medailí. O rok později
   už mohla kreatin nakupovat široká veřejnost, když firma EAS (Anthony Almada a Ed Byrd) zavedla
   obrovky úspěšný kreatinový výrobek Phosphagen. Jeho vysoká cena odpovídala jeho účinku a rázem
   se produkt stal světovým šlágrem.

    

   12.2 Proč způsobuje kreatin nárůst hmotnosti?

  

    Zde se obecně udávají tři důvody. Tím prvním je, že spolu s kreatinem se do svalu dostává
   voda, tj. dochází k hydrataci buněk. Zatímco retence (výraz používaný
   u anabolických steroidů) znamená zadržování tekutin mimo buňky a způsobuje hladký, zalitý
   vzhled svalů, hydratace znamená uložení vody přímo v buňce, tj. sval bude působit plnějším
   a mohutnějším dojmem. Druhý důvod s tímto mírně souvisí, neboť díky zvýšené hydrataci jsou
   příznivě ovlivněny anabolické děje v buňkách, tj. zvyšuje se proteosyntéza. A třetí důvod je
   jasný: větší množství kreatinu znamená lepší obnovu ATP, tzn. mnohem intenzivnější trénink, a
   tím lepší odezvu při svalovém růstu.

   Když je ATP odbourán během procesu, při němž vzniká energie, přichází ke slovu kreatin, který
   se v játrech přeměňuje na makroergní sloučeninu ve formě CP, kterého je
   ve svalu 3 - 4krát více, a chemicky obnovuje ATP. To umožňuje svalům pokračovat v kontrakci.
   Po 45 minutách (záleží na intenzitě úsilí) je CP také využit a produkce svalové síly rapidně
   klesá. Kreatin není spalován, aby posloužil jako zdroj energie, ale pouze působí jako
   energetický „nárazník“, který napomáhá přenosu energie derivované ze sacharidů a tuků za
   vzniku ATP.

 

  

   12.3 Kdy je nejvhodnější suplementace kreatinem?

  

   Bude se jednat především o krátkodobá zatížení, tj. např. sprint, kulturistika, box, ale také
   hokej a fotbal. Účinky kreatinu na dlouhodobé výkony nebyly dostatečně prokázány,
   a proto jsou názory na suplementaci kreatinem u vytrvalostních sportovců u odborné veřejnosti
   značně rozdílné.

   Studie, která byla provedena v roce 1992 a měla za úkol zjistit, zda-li je kreatin
   ve formě suplementu dobře absorbován, zda-li trénink podporuje zvýšení jeho hladiny
   ve svalech a jaká je optimální dávka. Vědci použili celkem 17 jedinců, mužů i žen, kterým byl
   podáván kreatin monohydrát v různém množství a po různě dlouhou dobu. Výsledky ukázaly, že
   suplementace 5 g kreatinu 4 - 6krát denně po dobu více jak dvou dní má výrazný vliv
   na obsah kreatinu ve svalu a navíc, pokud byl daný sval zároveň procvičován, byl nárůst obsahu
   ještě výraznější. Při této konkrétní studii totiž vědci nechali kontrolní skupinu jedinců
   šlapat na stacionárním kole, ovšem pouze jednou nohou, a nárůst kreatinu v ní byl oproti noze,
   která byla v klidu, až o 25% vyšší. Tento fakt pravděpodobně souvisí se zrychleným krevním
   oběhem v procvičovaném svalu, který zlepšuje permeabilitu buněčných membrán,
   a tím připravuje lepší podmínky pro absorpci suplementu. Zajímavou částí závěrů studií také
   bylo, že největší nárůst byl zaznamenán u jedinců, kteří měli na počátku testu nejnižší
   hladinu kreatinu.

    

   Účinek kreatinu se liší od člověka k člověku. Pro první dva týdny se doporučuje užívat 20 - 30
   g denně v rozdělených dávkách spolu s jídlem nebo bílkovino-sacharidovým nápojem. To je tzv.
   úvodní fáze, která trvá většinou dva týdny, může se ale protáhnout i na čtyři. Pokud při
   tréninku dochází ke kvalitnímu „napumpování“, úvodní fáze je u konce a kreatinové rezervy se
   zcela zaplnily. Následná fáze se nazývá udržovací  a užívá se u ní 5 - 10 g denně.

    

   12.4 Formy kreatinu

  

   Když se kreatin objevil na scéně poprvé, byl k dispozici jen v malém množství forem. Jakmile
   výzkum objevil nějakou novou formu, výrobek brzy ležel na pultech většiny prodejen. To
   svědčilo ve prospěch jeho účinnosti a současně působilo jako výzva dalšímu výzkumu, aby byl
   vyvinut ještě lepší kreatin, který ještě lépe vyhovuje požadavkům zákazníků. Dnes už se nikdo
   neptá, kdy a kolik kreatinu užívat, zato zůstává velkým otazníkem, jaký druh kreatinu je
   nejlepší.

  

   Kreatin monohydrát

   Kreatin monohydrát je základní forma kreatinu. Většina studií testovala právě tuto formu,
   takže dnes víme, že je bezpečná a účinná. Těší se zájmu jak ve fitnesscentrech, tak
   v laboratořích bez ohledu na střevní křeče, krvácení a průjem, které byly často uváděny jako
   vedlejší účinky, ale jen v samotných začátcích kreatinu. Tehdy byla jeho výroba v začátcích
   a nikdo se nezajímal o tak podstatné věci, jako je velikost krystalů látky. Nyní se většina
   kreatin monohydrátů rozmělňuje na zrna o průměru mikronů, takže gastrointestinální potíže se
   objevují jen zřídka. Monohydrát je určitě nejpopulárnější formou na trhu, prodává se
   ve formě prášku, tablet, kapslí a v dalších formách.

    

   Kreatin citrát

   Jeden z prvních kreatinových přípravků, které následovaly po zavedení kreatin monohydrátu, byl
   složen z molekuly kreatinu navázané na molekulu kyseliny citrónové. Tato kyselina je přírodní
   kyselinou, která je součástí tzv. Krebsova cyklu (řetězce dějů v lidském těle, při nichž
   vzniká energie v aerobním procesu). Jedná se tedy o klíčovou substanci v energetickém
   metabolismu. Citrát ve spojení s kreatinem může svalům poskytnout více energie, i když to
   žádný výzkum zatím nepotvrdil.

  

   Kreatinfosfát

   Kreatinfosfát, jedna z nejstarších forem, představuje molekulu kreatinu navázanou
   na kyselinu fosforečnou. V tomto složení se očekává 60% čistého kreatinu. Ve svalu se kreatin
   stejně musí navázat na fosfátový anion, aby vytvořil kreatinfosfát, který je energeticky
   účinný. Proto mnoho lidí věří, že užívání fosfokreatinu je účinnější než kreatin monohydrát.
   Fosfátové prostředí též tlumí účinky únavové kyseliny mléčné (laktátu).

    

   Kreatin malát

   Kreatin malát představuje molekulu kreatinu navázanou na molekulu kyseliny jablečné. Podobně
   jako citrónová, je i jablečná kyselina meziprodukt Krebsova cyklu, takže z této kombinace se
   může vytvořit více ATP, než z jiné formy kreatinu.

    

   Kreatin tartrát

   Tartrát představuje molekulu kyseliny vinné navázané na kreatin. Obsah čistého kreatinu je asi
   70%.

    

   Kreatin hořečnatý

   Tato patentovaná forma představuje hořečnatý komplex kreatinu ve formě tzv. chelátu, což je
   minerální komplex, v němž je kreatin chráněn před rozkladem v žaludku, takže se pomaleji
   vstřebává. Jeho výhodou je i chování v samotném svalu, protože hořčík stimuluje přeměnu
   kreatinfosfátu na ATP.

    

   Mikronizovaný kreatin

   Jedná se o jemně práškovou formu kreatin monohydrátu. Velikost zrn je 20krát menší než běžné
   částice kreatin monohydrátu, takže látka má větší povrch. To znamená, že se snadněji vstřebává
   v roztocích.

    

   Dehydrovaný kreatin

   Když odstraníme z kreatinu vodu, dostaneme čistý kreatin. Poskyktuje asi o 6% více kreatinu
   než monohydrát.

    

   Kreatin HMB

   Je to novinka mezi kreatiny, která představuje kreatin navázaný na molekulu HMB, který
   podporuje svalovou regeneraci a růst. Vazba mezi oběma molekulami je právě to, co kreatin i
   HMB chrání před degradací v žaludku a zvyšuje jejich rozpustnost a vstřebatelnost v těle.
   Jakmile se látka dostane do krve, vazba se rozštěpí a kreatin s HMB putují odděleně
   do nitra svalů.

    

   Šumivý kreatin

   I když technologie šumivých suplementů je známa už dost dlouho, šumivý kreatin patří mezi
   novinky. Kreatin citrát nebo monohydrát se smíchá s bikarbonátem sodným a kyselinou
   citrónovou. Přidáme-li  k přípravku vodu, dojde k bouřlivé reakci mezi bikarbonátem a
   kyselinou, která dává preparátu šumivý charakter, a při níž se kreatin uvolňuje z nosiče.
   Tato technologie zabraňuje, aby se kreatin rozložil v žaludeční kyselině, a zlepšuje
   vstřebávání kreatinu ve střevech. Navíc je velmi stálý i ve vodném prostředí.

  

   Ethylester kreatinu

   Je to další novinka, která má chemický název ethylhydrochlorid-ester kreatinu, jinak také
   kreatin ethylester (CEE). Nárůst biologické dostupnosti kreatinu v této formě má řadu dalších,
   zdravotně prospěšných efektů. Tento ester zvyšuje schopnost kreatinu prostupovat stěnami
   buněčných membrán ve střevech a ve svalech. Teoreticky vzato, tato látka je vstřebatelnější a
   přijatelnější pro svaly a buňky než jiné formy kreatinu. CEE umožňuje užívat menší množství
   kreatinu a vynechat jednoduché sacharidy.

    

   Kreatin methylester

   Methylester kreatinu je kreatin s navázanou methylovou skupinou. Toto organické spojení brání
   molekule kreatinu rozpadnout se dříve, než se stráví a zmetabolizuje, což vede k větší
   absorpci kreatinu ve svalech. U produktů obsahujících methylovou skupinu se vystačí s menším
   dávkováním než u kreatinu monohydrátu.

Příště budeme pokračovat Omega 3 mastnými kyselinami jako nespecifickou přípravou na onemocnění