Obsah košíku
Žádné položky v košíku
Doporučené dávky polysacharidů, GI - glykemický index, funkce bílkovin v organizmu, esenciální AK, esenciální MK, jak se správně stravovat..
Sacharidy – jak se správně stravovat
Děkujeme Martině za souhlas se zveřejněním. Doporučujeme především kapitoly 1. až 4.
Masarykova univerzita
Lékařská fakulta
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2007 Martina Dudášová
Masarykova univerzita
Lékařská fakulta
Sportovní doplňky
Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala:
RNDr. Jiří Totušek Martina Dudášová
Obor:
Výživa člověka
Brno, 2007
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Sportovní doplňky“
zpracovala samostatně a použité zdroje řádně uvedla do seznamu literatury.
V Brně, dne 14.5. 2007
Martina Dudášová
Poděkování:Ráda bych poděkovala za vedení, spolupráci a pomoc při zpracování
bakalářské práce RNDr. Jiřímu Totuškovi
1 Úvod
„Výživa se společně s fyzickou aktivitou a genetickými dispozicemi podílí
na výsledném výživovém stavu jedince.“ [Müllerová, D. - Zdravá výživa a prevence
civilizačních nemocí ve schématech]
Pro život člověka je nezbytný přísun energie ze základních živin (bílkovin, sacharidů
a lipidů), dále je nutný příjem vitaminů, minerálních látek, vody a dalších složek (např.
vlákniny). Energie je první funkcí výživy, tou druhou je funkce stavební. Ta spočívá v tvorbě
a výstavbě organismu, energetická funkce je důležitá pro metabolismus vytvořených tkáních.
Z hlediska kvality je třeba, aby byla strava vyvážená, základní organické živiny byly dodávány
v ideálním poměru (60% S, 25% T, 15% B). Po stránce kvantitativní by měla výživa zajišťovat
pro daného jedince příjem energie odpovídající jejímu výdeji. Skutečná hodnota energetické
potřeby je za bdění vždy vyšší než bazální metabolismus potřebný k zajištění základních
životních pochodů (u muže kolem 7100 kJ a u ženy okolo 6300 kJ). Rozhodujícím faktorem je
fyzická aktivita. Mírná námaha se projeví nárůstem energie asi
o 30%, intenzivní svalová činnost a sportování o 40-80%, ale u extrémních svalových výkonů
(např. atletiky) může překročit energetický příjem až šestinásobek příjmu potřebného
pro bazální metabolismus, samozřejmě vždy s ohledem na věk a pohlaví.
V současné době se stala fyzická aktivita běžnou částí života. Lidé, kteří se o sport zajímají
ve větší míře, se jistě už mnohokrát setkali s nabídkou tzv. sportovních doplňků
ve fitnesscentrech, v časopisech apod. Tyto doplňky (suplementy) mají určitým způsobem
stimulovat jedince k dosažení potřebného efektu při tréninku. Lidé jsou mnohdy zmateni
širokou nabídkou různých výrobků a množstvím firem, které se vyskytují na našem trhu.
Sportovní laik těžko pozná, k čemu který výrobek slouží, jak funguje a jaké vhodné množství
při daném sportu používat.
Tato bakalářská práce přináší přehled nejpoužívanějších suplementů a měla by přispět k tomu,
aby se její čtenáři z řad široké veřejnosti snadněji v této problematice orientovali.
2 Legislativní předpisy
„Sportovní doplňky se dle legislativy řadí mezi doplňky stravy obsahující potravní doplňky
uvedené ve vyhlášce č. 446/2004 Sb. a neschvalují se před uvedením do oběhu Ministerstvem
zdravotnictví. Podle § 3d zákona č. 110/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů se však musejí
tyto doplňky stravy notifikovat tzn. před zahájením jejich uvádění do oběhu zaslat text české
etikety na Ministerstvo zdravotnictví, odbor ochrany veřejného zdraví (dříve HEM).
Doplňky stravy a ostatní potraviny obsahující potravní doplňky dosud neuvedené ve vyhláškách
č. 446/2004 Sb. a č. 54/2004 Sb. schvaluje před jejich uvedením do oběhu Ministerstvo
zdravotnictví podle § 11 odst.2 písm.b) zákona č.110/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Jako podklad pro schválení takových potravin vyžaduje Ministerstvo zdravotnictví odborné
stanovisko Státního zdravotního ústavu.
Potravními doplňky (výživovými faktory) se zvyšuje bilogická hodnota potravin. Lze jimi
obohacovat potraviny do maximálního podílu referenční denní dávky, určeného vyhláškou 53/2002
Sb.
(29,52)
3 Makronutrienty (Základní živiny)
3.1 Bílkoviny Bílkoviny jsou základní součást živé hmoty lidského těla intracelulárně i extracelulárně v celkovém množství asi 10 kg (nejvíc je kolagenu), ale jsou i nenahraditelnou a mimořádně významnou složkou výživy. Jejich základními stavebními kameny jsou aminokyseliny (AK). AK se spojují peptidovou vazbou a tvoří tzv. peptidy (obsahují 2 až 100 monomerů), bílkoviny neboli proteiny obsahují více než 100, ale běžně také, až tisíce AK. Část AK se použije k syntézám na vybudování vlastní svalové hmoty, část se přemění na jiné látky (dusíkaté i nedusíkaté). Degradace vlastních bílkovin je u zdravého člověka větším dodavatelem dusíku než bílkovinná potrava. Denní obrat bílkovin v těle činí asi 300 g. Největší zásobárnou v těle jsou kosterní svaly, i když jejich převažující složkou je voda, která představuje asi 75 % celkové hmoty. [Bílkoviny tvoří témeř polovinu suché váhy mozkové tkáně. Jejich vysoká koncentrace a intenzivní metabolismus jsou úzce spojeny s funkcemi mozku.](14) Na molekuly bílkovin jsou dále vázány molekuly vody a různé anorganické ionty. Některé proteiny ještě obsahují fyzikálně nebo chemicky vázané organické sloučeniny (lipidy, sacharidy, nukleové kyseliny (NK) aj.). Ve výživě člověka jsou proteiny nepostradatelné, neboť je není možné dlouhodobě nahrazovat jinými živinami. Hlavními funkcemi bílkovin jsou kromě stavební (buňky kůže, vlasů, nehtů, tkání atd.) ještě obranné (jako protilátky, imunoglobuliny), jsou součástí regulačního mechanismu (enzymy, hormony), mají funkci pohybovou (svalové proteiny aktin, myosin a aktomyosin), zásobní (ferritin) a výživovou (esenciální AK). Na rozdíl od tuků a sacharidů se neakumulují jako rezerva, i když část se může dostatečně spálit. Teprve při extrémní zátěži se začnou spalovat AK a vytvářet tak, při dlouhodobém hladovění, nouzový případ zdroje energie. Stupněm ukazatele metabolismu bílkovin, neboli měření jejich obratu, je dusíková bilance (proteiny jsou jediné látky v potravě obsahující dusík, který se při deaminaci proteinů vylučuje z těla jako močovina), což je rozdíl mezi celkovým množstvím dusíku přijatého v potravě (pozitivní bilance) a množstvím dusíku vyloučeného z organismu (negativní bilance). Za normálních okolností by měla být bilance v rovnováze. Kromě dusíku jsou ještě nezbytným zdrojem např. síry, ale hlavně esenciálních AK. Energetická hodnota bílkovin je 17,2 kJ·g^-1. Minimální nutný příjem bílkovin je 0,5 g na 1 kg hmotnosti a den za malé fyzické zátěže. Doporučený denní příjem by měl být 0,8 – 1 g·kg^-1 tělesné hmotnosti, při fyzické zátěži se spotřeba zvyšuje na 1,2 – 2 g·kg^-1 za 24 hodin, z toho pro silové sporty je adekvátní příjem 1,4 - 1,8 g na 1 kg tělesné hmotnosti a pro vytrvalostní sportovce se zdá být optimální příjem bílkovin 1,2 – 1,4 g na 1 kg tělesné hmotnosti. Většina sportovců ale konzumuje více bílkovin než skutečně potřebuje. V současné době neexistuje důkaz, který by podpořil myšlenku, že konzumace bílkovin překračující 2 g·kg^-1 by mohla přinést nějaké zlepšení výkonu. Všechny přebytečné bílkoviny jsou pak použity jako zdroj energie, nebo jsou přeměněny a uloženy ve formě glykogenu a tělního tuku. Poměr živočišných a rostlinných bílkovin by měl být asi 1:1. Hlavními zdroji bílkovin jsou maso, mléko a mléčné výrobky, vejce, ryby, luštěniny, obiloviny a zelenina včetně brambor (živočišné zdroje se podílí na příjmu zhruba z 65%). V jakém stavu se v potravinách nacházejí, rozlišujeme proteiny na nativní (přírodní), které mají zachované veškeré biologické funkce, denaturované, které tyto funkce již nemají (využívány jako zdroj proteinů pro výživu), a upravované (chemicky modifikované), které jsou většinou používány jako potravinářská aditiva pro zvláštní účely. Z výživového hlediska se proteiny dělí na plnohodnotné, které obsahují všechny esenciální AK v množství a v zájemeném poměru potřebném pro výživu člověka (vaječná a mléčná bílkovina), témeř plnohodnotné, u kterých jsou některé esenciální AK mírně nedostatkové (živočišné svalové bílkoviny) a neplnohodnotné, u kterých jsou některé esenciální AK nedostatkové (veškeré rostlinné bílkoviny, bílkoviny živočišných pojivových tkání aj.) Nadměrný přívod bílkovin vede k některým orgánovým funkčním změnám, jako je vzestup krevního tlaku, zvýšení glomerulární filtrace jako větší zatěžování ledvin a dlouhodobě hrozí onemocnění cév, ale jsou také více zatěžovaná i játra (přeměna živin). Zvýšený příjem bílkovin také pravděpodobně zvyšuje procenta výskytu zhoubného bujení v trávicím traktu. Příčinou však nebudou samotné bílkoviny, ale změny potravin vyvolané kuchyňskou úpravou. Nedostatek bílkovin ve stravě se často vyskytuje současně s nedostatečným přívodem energie a příznaky mohou být svalová atrofie (slabost) nebo otoky. Sekundární nedostatek vzniká např. nedostatečným vstřebáváním v trávicím systému. (6,8,14,21,22,28,29,34,44) 3.1.1 Aminokyseliny V přírodních materiálech bylo nalezeno více než 700 různých AK. Dle výskytu se proto rozeznávají: AK nacházející se ve všech živých organismech (vázané v bílkovinách, peptidech nebo přítomné jako volné AK) nebo AK vyskytující se jen v některých organismech (vázané v peptidech nebo přítomné jako volné sloučeniny) a nejsou složkami bílkovin. AK vázané v bílkovinách (20 základních AK) a tytéž volné nebo vázané v peptidech mají ve výživě stejné postavení jako bílkoviny. V biochemii se zmiňovaných 20 AK označuje jako kódované nebo proteinogenní AK. Jsou to glycin (Gly), alanin (Ala), valin (Val), leucin (Leu), isoleucin (Ile), serin (Ser), threonin (Thr), cystein (Cys), methionin (Met), kyselina asparagová (Asp), kyselina glutamová (Glu), asparagin (Asn), glutamin (Gln), lysin (Lys), arginin (Arg), histidin (His), fenylalanin (Phe), tyrosin (Tyr), tryptofan (Trp), prolin (Pro). Osm z nich je pro člověka esenciální (nedokážeme je syntetizovat, ale potřebujeme je nutně pro výstavbu vlastních bílkovin) jako Val, Leu, Ile, Phe, Trp, Thr, Met a Lys, pro děti jsou navíc nezbytné Arg a His (tzv. semiesenciální aminokyseliny). Na obsahu esenciálních AK závisí biologická hodnota bílkovin. O některých významných AK bude podrobnější zmínka v dalších kapitolách. (22,44) 3.2 Sacharidy Sacharidy v nízko- (mono- a oligosacharidy) i vysokomolekulární (polysacharidy) formě mají pro život význam jako živina pro přímé využití, druhotně jako energetická zásoba uložená v těle, některé potravní sacharidy v roli vlákniny však pro získání energie význam nemají. [Monosacharidy a oligosacharidy se někdy označují souhrnným názvem cukry, neboť mají mnoho společných vlastností a často sladkou chuť. Dřívější název glycidy bývá dnes již málo frekventovaný a nedoporučuje se jej užívat.](44) Sacharidy tvoří podstatnou složku těla a jsou součástí i biologicky aktivních látek jako nukleové kyseliny, bílkovin jako glykoproteiny, lipidů jako glykolypidy, adenosintrifostátu (ATP), koenzymů, vitaminů atd. Dále chrání buňky před působením různých vnějších vlivů (některé polysacharidy a složené sacharidy) a jsou to biologicky aktivní látky (oligosacharidy mléka). Nejvyšší potřeba byla zjištěna u buněk zhoubného nádoru. Sacharidy jsou nejsnáze dosažitelné látky pro výrobu energie, 1 g cukru poskytuje 16 kJ. Fyziologicky nejdůležitější je monosacharid glukóza a její zásobní forma glykogen, který se uplatňuje při dlouhé zátěži a je schopen dodat do svalu velké množství energie, dále fruktóza a galaktóza. Normální hodnota glukózy v krvi (tzv. glykémie) je 3,3 – 5,5 mmol·l^-1. Glykogen můžeme rozdělit na uložený v játrech (slouží jako zdroj glukózy pro celý organismus) nebo uložený ve svalech (energie jen pro svaly). Celkové množství uložené v játrech se výrazně liší (po jídle se uvádí rozsah od 14 do 80 g·kg^-1), je to mnohem menší množství než zásoba glykogenu ve svalech (okolo 300 – 400 g). Tři nejběžnější disacharidy jsou řepný cukr (sacharóza), mléčný cukr (laktóza) a kukuřičný cukr. Hlavní význam sacharidů je pohotový zdroj energie; jediný zdroj energie pro mozek (spotřeba 25% glukózy v těle) a erytrocyty, regulace metabolismu v játrech, součást některých makromolekul a zdroj energie i pro svaly. Svalové buňky získávají energii z ATP, který vzniká z glukózy procesem zvaným glykolýza. Protože je obsah ATP ve svalech nízký, nelze ho považovat za zásobu energie, proto je tu další zdroj okamžité dostupné energie ve formě ktratinfosfátu (CP), který je v 3-4krát vyšší koncentraci než ATP, stejně tak jeho syntéza je mnohem rychlejší, ale jeho kapacita je také omezená. Po jídle s vysokým obsahem sacharidů bylo zjištěno zhoršené skóre v testech bdělosti. Sacharidy se prokázaly tlumivým účinkem (ne u snídaně, tam to byl opak), u starších subjektů se zhoršovala pozornost. Lidé s depresemi často sahají po sladkostech jako prostředku, který má tlumit jejich deprese nebo psychické napětí. Sacharidy mají také nesmírný vliv na organoleptické vlastnosti potravin (chuť, vzhled, texturu aj.). Ideální formou přijímaných sacharidů by měly být škroby (polysacharidy), které přecházejí do krve jen pomalu, a tím na dlouho zasytí. Měly by být přijímány především v čerstvém ovoci a zelenině, bramborách, luštěninách, obilných vločkách, rýži, chlebu a těstovinách. Asi 75% příjmu energie zajišťované sacharidy poskytují polysacharidy a 25% oligosacharidy (2 až 10 navzájem spojených monosacharidů) s monosacharidy. Sacharidy jsou důležité nejen pro vytrvalce, ale pro všechny, kteří každý den sportují a potřebují odpovídající množství energie. Základní denní příjem by měl být okolo 300 g sacharidů, záleží především na tělesné stavbě a fyzické zátěži. Při obyčejném tréninku je potřeba 5 – 7 g·kg^-1, u atletiků se hodnoty vyšplhají až na 7 – 10 g na kg tělesné váhy. Přebytek sacharidů je pak ukládán ve formě tukových zásob. Polysacharidy se z nutričního hlediska dělí na využitelné a nevyužitelné (označované také za balastní, neboť enzymový aparát u člověka pro jejich trávení chybí, resp. tyto polysacharidy se neštěpí v trávicím ústrojí). Za využitelné se považují rostlinné škroby a živočišný glykogen. Nevyužitelné jsou celulosy, hemicelulosy, pektin a lignin, z živočišných pak chitin. Souhrně se tyto látky nazývají vláknina, ta se dál dělí na rozpustnou a nerozpustnou. Vláknina by v našem jídelníčku neměla chybět, její příjem by neměl klesnout pod 30 g·d^-1. Pro posouzení schopnosti potravin zvyšovat hladinu glukózy v krvi, je definován tzv. glykemický index. Čím vyšší glykemický index, tím rychlejší vyplavování glukózy do krve. Původně byl vytvořen pro osoby s cukrovkou, které jsou nuceny pečlivě tuto hladinu kontrolovat. Pro sportovce se pak potraviny podle glykemického indexu dělí na ty, které by se měly jíst před cvičením, během cvičení a které po tréninku. (6,8,14,21,22,28,29,34,44) 3.3 Lipidy Jednotícím elementem lipidů je přítomnost mastných kyselin (MK), alkoholů, nerozpustnost ve vodě (proto se velká část nachází ve formě lipoproteinů) a že při biosyntéze vychází z acetylkoenzymu A. Triacylglyceroly (tuky, triglyceridy) a jejich složky, volné MK, fosfolipidy, glykolipidy a nejvýznamnější steroid – cholesterol – mají základní úlohu ve stavbě buněk a v metabolismu. Tuky mají význam jako ochrana před ztrátami tepla, slouží jako rozpouštědlo pro různé látky (např. některé vitaminy). Triacylglyceroly (kombinace tří MK s jednotkou glycerolu, liší se jen obsahem MK) jsou hlavní energetickou rezervou a jejich MK jsou bezprostředním zdrojem energie pro buňku. MK jsou tvořeny řetězci o deseti či více uhlících s metylovou skupinou (CH3) na jednom konci a karboxylovou skupinou (COOH) na druhém konci. Hlavní rozdíly mezi MK jsou dány počtem atomů uhlíku a počtem a polohou dvojných vazeb, které obsahují (prodlužování řetězce se děje na karboxylovém konci molekuly). MK se dělí na nasycené (saturované), které nemají žádnou dvojnou vazbu a jsou tedy stabilní, a nenasycené (nesaturované), které jednu či více dvojných vazeb obsahují. Dále se také MK mohou dělit na esenciální (linolová a α-linolenová) a neesenciální. Jako živina jsou lipidy nahraditelné, jen malá část představují esenciální živinu (člověk potřebuje denně přijmout asi 8 g esenciálních MK, hlavně kyselinu linolovou). Zásoby tuku v těle představují nejdůležitější zdroj energie. Dodávají do těla víc než dvakrát tolik energie co sacharidy a bílkoviny. Průměrný muž zadržuje v těle 10 kg zásobního tuku, v procentech to tvoří obvykle 15% celkové hmotnosti (u ženy ještě více), ale tato zásoba se neustále obnovuje (syntéza, degradace a výměna za jiné lipidy). [Ve složení mozku se významně podílejí lipidy: 50-60% suché váhy je tvořeno lipidy. Nedostatek tuků v dietě zvyšuje riziko poškození vývoje mozku a může mít dlouhodobý nepříznivý vliv na činnost CNS.](14) Nadměrné množství tuku zvyšuje velmi rychle tělesnou hmotnost a vytváří riziko kornatění tepen, proto bychom je měli přijímat v rozumné míře, abychom si zachovali štíhlé tělo a zdraví. Doporučený denní příjem je 70 až 100 g, energetická hodnota tuků je 37 kJ·g^-1. Potřeba lipidů s věkem klesá. Zásadní význam ve výživě mají MK nenasycené, které jsou pro náš organismus esenciální a musíme je přijímat ve stravě. Příjem esenciálních MK dle WHO je alespoň 3% z celkové dodávky energie, tedy více než 100 kJ. Ve výživě je důležitá kyselina olejová, která je obsažena především v olivovém oleji a dále kyselina linolová, jejímž zdrojem jsou semena kukuřice, sója; v živočišných tucích je jí málo. Kyselina linolenová se nachází v rostlinných olejích. Kyselina arachidonová může kompenzovat nedostatek esenciálních MK, snižuje hladinu krevního cholesterolu. Její nedostatek má vliv na růst, vývoj mozku a jeho činnost v dospělosti. Je obsažena v mase domácích zvířat. Kyselina dokosahexenová (DHA), která se nachází v mozku, je obsažena v rybách žijících ve studených vodách (pstruh, losos) a v mase mořských savců, společně s kyselinou eikosapentaenovou (EPA) by měla tvořit minimálně 0,5% příjmu energie. Kromě MK v potravě je člověk schopen také nasycené a některé nenasycené MK syntetizovat, ale není schopen syntetizovat polyenové MK řady n-6 (linolovou) a n-3 (α-linolenovou), ačkoliv je nezbytně potřebujeme k životu. Také se mohou tyto kyseliny označovat jako ω-6 nebo ω-3. Cholesterol je nejen stavivem buněk, látek přenášející informace, ale též výchozí látkou pro syntézu steroidních hormonů a žlučových kyselin (ŽK) (část je však jen pouhým odpadním materiálem). Cholesterol je nezbytnou složkou lipoproteinů a buněčných membrán, součástí nervových tkání a účastní se transportu lipidů, které jsou součástí lipoproteinů - rozdělují se do několika tříd, které se od sebe liší hustotou, na chylomikrony, lipoproteiny o velmi nízké hustotě (VLDL), o nízké hustotě (LDL), o střední hustotě (MDL), o vysoké hustotě (HDL) a velmi vysoké hustotě (VHDL). Příjem v potravě je menší než je jeho denní potřeba, proto si tělo většinu potřebného cholesterolu syntetizuje (čím více je ve stravě, tím klesá jeho produkce v těle). Cholesterol ze stravy je snadno vstřebáván, ale problémy mohou nastat při transportu od střeny střevní lymfatickým a krevním oběhem. HDL slouží k zachytávání cholesterolu uloženého v cévách a tkáních, můžeme ho tedy nazvat „hodný“, zatímco LDL jako „zlý“ je zodpovědný za ukládání cholesterolu v cévních stěnách, a tím je hlavním faktorem urychlujícím aterosklerózu a způsobující zdravotní komplikace. Denní doporučený příjem cholesterolu ve stravě nepřesahuje 300 mg. Více než polovina denně přijatého tuku tvoří tzv. skryté tuky, tedy tuky obsažené v omáčkách, krémech, dortech, pečivu, sladkostí, tučných sýrech, masných výrobcích a uzeninách. V potravinách se často nacházejí sloučeniny MK vzniklé průmyslovou činností nebo jinými lidskými aktivitami (např. estery cukrů a cukerných alkoholů s vyššími MK), které nejsou přírodními látkami, ale přesto se v běžné praxi zařazují mezi lipidy. Většinou se v praxi za lipidy považují také lipofilní sloučeniny, které v přírodních a průmyslových produktech doprovázejí samotné lipidy, proto se nazývají doprovodné látky lipidů (jejich chemická struktura je ale odlišná a často ani vázané MK neobsahují). Do této skupiny patří např. velké množství sloučenin jako steroidy a karotenoidy, lipofilní vitaminy, některá barviva, přírodná antioxidanty a další sloučeniny. V technologické a potravinářské praxi se název lipidy běžně neužívá a mnozí tento pojem ani neznají, rozeznává se jen tuky, oleje, MK, vosky a lecithin, neboť pouze tyto složky mají průmyslový význam. Ženy mají jiné dispozice k ukládání tuků než muži. Jejich problematické partie jsou především boky, stehna a dále se jim tuk ukládá v oblasti prsou, mužům se tuk hromadí především v partiích břicha. Souvisí to i s aktivitou enzymu, která je při ukládání v těchto partiích velmi vysoká a navíc aktivita enzymu lipázy odpovědná za odbourávání tuku v těchto oblastech je velice nízká, což činí odbourávání ještě pomalejší. Při dlouhotrvající zátěži jsou jako hlavní živiny využívány tuky a sacharidy. Abychom využívali při cvičení energii spíše ze zásob tuků, mělo by býti s nížší intenzitou a delšího charakteru (vyčerpá se svalový glykogen a sval je nucen jako zdroj energie využívat tuk), při vysoké intenzitě jsou více využívány sacharidy (i když je pravda, že se tyto živiny navzájem doplňují). (8,14,21,22,28,29,34,44) 4 Mikronutrienty 4.1 Vitaminy Vitaminy sice nedodávají energii, ale jsou životně důležité k řízení látkové výměny a udržování určitých tělesných substancí. V určitém minimálním množství jsou nezbytné pro látkovou přeměnu a regulaci metabolismu člověka, mají funkci jako součást katalyzátorů biochemických reakcí, proto jsou označovány jako exogenní esenciální biokatalyzátory. Je známo asi 22 vitaminů, u člověka se jich uplatňuje 13. Dle své rozpustnosti se dělí na vitaminy rozpustné v tucích (lipofilní) a vitaminy rozpustné ve vodě (hydrofilní). Hydrofilních vitaminů je devět (vitaminy B-komplexu – thiamin, riboflavin, niacin, pyridoxin, pantothenová kyselina, biotin, folacin a kobalamin a vitamin C), lipofilní jsou čtyři a jsou to vitamin A, D, E a K. Vitaminy vstupují do různých reakcí, aniž se jich metabolicky účastní. Jsou důležité pro přeměnu sacharidů, tuků a bílkovin, také pro energetický metabolismus a podstatné pro zachování a ochranu života. Kromě vitaminu K, který je syntetizován střevní mikroflórou, je člověk závislí na příjmu vitaminů z různých živočišných i rostlinných potravin. Při nedostatku vzniká hypovitaminóza, při úplné absenci avitaminóza. Vzácně se může u vitaminů rozpustných v tucích vyskytnout hypervitaminóza. Jejich potřeba je relativně nízká, ale množství pro fyziologické funkce člověka je závislé na mnoha faktorech jako je stáří, pohlaví, zdravotní stav, životní styl, stravovací zvyklosti, pracovní aktivita apod. V potravinách se vyskytují v množství zpravidla od µg·kg^-1 po stovky až tisíce mg·kg^-1 dle druhu vitaminu, druhu potraviny a způsobu jejího zpracování. Obecně patří mezi velmi labilní složky potravin, při úpravách dochází k menším či větším ztrátám. [Některé látky, které samy nevykazují fyziologické účinky, mohou sloužit jako prekurzory vitaminů, tzv. provitaminy, z nichž organismus dokáže vitaminy syntetizovat. Provitaminem retinolu je kupříkladu β-karoten. Potřeba jednotlivých vitaminů může být také ovlivněna přítomností některých složek potravin, které plné využití vitaminů neumožňují nebo vitaminy inhibují. Mezi tyto látky patří antivitaminy neboli antagonisty vitaminů.](45) (2,45) 4.1.1 Vitaminy rozpustné v tucích Jelikož se lipofilní vitaminy vstřebávají do lymfy, je potřeba hlídat jejich množství a nepřesahovat doporučené denní dávky (DDD), vylučují se totiž z těla pomaleji než vitaminy hydrofilní. Vitamin A (retinol) (DDD je 0,8 - 1,2 mg) Retinol je potřebný pro funkce a růst buněk (hlavně epitelových), má vztah k procesu vidění, uvádí se antikarcinogenní účinky, nezastupitelnou roli hraje také při růstu kostí a zubů a při posílení imunitního systému, důležitý je pro činnost pohlavních žláz, má antioxidační účinky. Jeho provitaminem je β-karoten, používaný též jako barvivo. Hypovitaminóza se projevuje šeroslepostí, xeroftalmií, keratomalacií a slepotou, dále má jedinec zvýšenou vnímavost k infekcím, vyskytují se poruchy fertility, suchost kůže a nechutenství. I hypervitaminóza je nebezpečná, vitamin A je totiž ve vysokých dávkách toxický, projevuje se to např. praskáním a krvácením rtů, podrážděností, u těhotných má teratogenní účinky, poškozuje játra. Výskyt: potraviny živočišného původu jako játra, žloutek, máslo, mléko, rybí tuk v potravinách rostlinného původu jako β-karoten v červené a žluté zelenině a ovoci a v tmavě zelené listové zelenině Vitamin D (kalciferol, kalciol) (DDD je 2,5 - 10 µg) Kalciferol je potřebný pro metabolismus vápníku a fosforu (zvyšuje resorpci ve střevě a kostech a zpětné vychytávání ledvinami), stimuluje činnost osteoblastů v kostech a mineralizaci kostí, má vliv na dělení a diferenciaci buněk včetně imunitního systému. Prvkem pro jeho aktivaci je působení UV paprsků. Jeho provitaminem či prohormonem je vitamin D[2 ] (ergokalciferol, erkalciol) a vitamin D[3] (cholekalciferol, kalciol). Hypovitaminóza se projevuje v dětství jako křivice, v dospělosti jako osteomalacie (u žen po menopauze je dnes hojná osteoporóza). Hypervitaminóza není častá, ale její projevy jsou trvalá žízeň, svědění kůže, průjmy a zvracení, usazování vápenatých solí v měkkých tkání. Výskyt: rybí tuk, játra, mořské ryby, žloutek, máslo fortifikované výrobky (mléko, margaríny) Vitamin E (α-tokoferol) (DDD je kolem 12 mg) Je to hlavní lipofilní antioxidační látka, která chrání buněčné membrány před lipoperoxidací, snižuje aterogenní agresivitu, má antiagregační účinky, společně s vitaminem C blokuje endogenní vznik nitrosaminů. Sám se v těle oxiduje na chinoidní strukturu, a tím brání oxidaci jiných látek (vitaminu A a karotenu). Nesnáší se s železem. Při hypovitaminóze se zkracuje doba přežívání erytrocytů, která se projevuje jako anémie, dochází k poruchám reprodukce, neurologickým poruchám, svalové dystrofii, snižuje se anitioxidační obrana organismu před volnými radikály. Výskyt: obilné klíčky, rostlinné oleje, ořechy, semena slunečnicová, sojová a kukuřičná, tmavě zelená listová zelenina vnitřnosti, vejce, mléko Vitamin K (fylochinon) (DDD je 1 µg na 1 kg tělesné hmotnosti) Vitamin K je kofaktor karboxylačních reakcí, tvoří hemokoagulační faktory (faktor II, VII, IX, X), je potřebný ke kalcifikaci kostí a na oxidativní fosforylace. Jeho deriváty jsou vitamin K[1], vitamin K[2] a uměle připravený vitamin K[3] (menadiol). Hypovitaminóza se projevuje patologickou krvácivostí a poruchami krevní srážlivosti, ale běžně se nevyskytuje, jelikož se celá potřeba dá krýt produkcí střevních bakterií, pokud je nezničíme např. sulfonamidy nebo antibiotiky. Hypervitaminóza se může projevit jako předávkování vitaminovými preparáty a má za následek hemolýzu. Výskyt: mikroflóra střeva (Escherichia coli) zelená listová zelenina (brokolice), obiloviny, ovoce a jiná zelenina játra, maso, vejce
4.1.2 Vitaminy rozpustné ve vodě
Hydrofilní vitaminy jsou často kofaktory enzymů nebo jejich prekurzory. Hypervitaminóza se
prakticky nevyskytuje, jelikož se vyplavují do krve, dostanou se tedy z těla rychleji než
vitaminy lipofilní.
Vitamin C (kyselina L-askorbová) (DDD je kolem 60 mg)
Vitamin C tvoří oxido-redukční systém organismu, slouží jako kofaktor hydroxylačních reakcí
(syntéza kolagenu, katecholaminů, karnitinu aj.), je to antioxidant (obnovuje aktivní formu E
vitaminu), podporuje imunitu, přeměňuje cholesterol na ŽK, zvyšuje resorpci železa, detoxikuje
cizorodé látky, brání tvorbě karcinogenních nitrosaminů, ovlivňuje permeabilitu buněčných
membrán. Jako preventivní prostředek se užívá proti infekčním nemocem
a nachlazení.
Nemoc vznikající při úplném deficitu se nazývá skorbut neboli kurděje, který se projevuje
otoky sliznic, ztrátami zubů, vadnou osifikaci, krvácením z dásní, pod kůži,
do svalů a vnitřních orgánů.
Výskyt: čerstvé ovoce (především černý rybíz, citrusy, jahody) a
zelenina (hodně v paprice)
Vitamin B[1] (thiamin) (DDD je 1,5 - 2,0 mg – záleží na výdeji energie a příjmu sacharidů)
Mezi funkce thiaminu patří enzymatické dekarboxylace α-ketokyselin, dále je kofaktorem
transketoláz, nutný je pro intermediární metabolismus.
Hypovitaminóza se projevuje nemocí zvanou beri-beri, která má formu mokrou (kardiální
příznaky) a suchou (neurologické projevy), nebo jako Wernicke-Korsakovův syndrom
(encefalopatie), který způsobuje poruchy koordinace a zmatenost. Avitaminóza se projeví
porušením metabolismu sacharidů a AK. Dodávka thiaminu by se měla řídit podle konzumace
sacharidů, jelikož mezi nimi existuje přímá úměrnost.
Výskyt: kvasnice, povrchové vrstvy obilovin, luštěniny, brambory, sója
vepřové maso a mléko
Vitamin B[2] (riboflavin) (DDD je 1,5 - 2,0 mg)
Riblofavin se účastňuje oxidačně-redukčních reakcí jako součást flavoproteinových enzymů (FAD,
NAD,…) nutý pro intermediární metabolismus.
Hypovitaminóza má za následek postižení kůže a sliznic (ragády ústních koutků), neuropatie
s parestéziemi dolních končetin, zpomalení intelektu malých dětí a pokles duševní výkonnosti u
dospělých a poruchy imunity.
Výskyt: pivovaské kvasnice a pekařské droždí, ořechy, brambory
játra, hovězí, vepřové a telecí maso, vejce, tvaroh
Vitamin B[3] (niacin, vitamin PP, kyselina nikotinová) (DDD je 16 - 22 mg)
Niacin se podílí na oxidativní fosforylaci jako součást kofaktorů NAD, NADP. Jako léčivo se
uplatňuje při cévních poruchách a zánětech žil, také snižuje hladinu krevního cholesterolu.
Jeho provitaminem je AK tryptofan.
Nemocí avitaminózy je pelagra, která se projevuje průjmem, demencí a dermatitidou (hrubá kůže
s puchýři a hnědou pigmentací).
Výskyt: kvasnice, otruby, tmavý chléb, fazole, hrách, rýže, těstoviny
maso, játra, tuňák
Vitamin B[5] (kyselina pantothenová) (DDD 8 - 10 mg)
Kyselina pantothenová je součástí koenzymu A, nosiče acylových skupin, nutná
pro intermediární metabolismus a všechny záklaní živiny. Jako lék působí proti stresu
a zvyšuje odolnost vůči infekci a alergiím, také zpomaluje přestup LDL do cévních stěn a
zvyšuje hladinu HDL, což je prospěšné pro boj proti ateroskleróze.
Nedostatek je vzácný, jeho projevy jsou myelinová degradace, anémie, únavnost, typické pálení
chodidel, vypadávání vlasů, ztráta pigmentace.
Výskyt: kvasnice, sója, ovoce, zelenina, semena
maso, mléko, žloutek
Vitamin B[6] (pyridoxin) (DDD je kolem 2,0 mg; 15 - 20 µg na 1g bílkoviny)
Pyridoxin se vyskytuje ve třech formách se stejnou aktivitou - pyridoxol, pyridoxamin
a pyridoxal, a je součástí enzymů katalyzující transaminace, racemizace a dekarboxylace AK.
Hypovitaminóza se projevuje seboroickou dermatitidou v obličeji, zánětem rtů, dutin ústní,
hypochromní anémií, periferní neuritidou, předrážděností a zpomalením psychomotorického vývoje
u dětí.
Výskyt: kvasnice, pšeničné klíčky, sója, banán, mrkev
játra, vnitřnosti, vepřové a kuřecí maso, ryby, vejce
Biotin (vitamin H) (DDD je 30 - 200 µg)
Biotin je koenzymem karboxyláz včetně acetyl-CoA karboxylázy a pyruvátkarboxylázy
(intermediární metabolismus, syntéza lipidů, glukoneogeneze).
Příznaky hypovitaminózy jsou hypercholesterolémie, porucha glokózové tolerance, vypadávání
vlasů. Jeho antivitaminem je bílkovina avidin (vaječný bílek).
Výskyt: mateří kašička, kvasnice, čokoláda, hrášek, květák, houby
játra, maso, vnitřnosti, ryby, žloutek
tvořen střevní flórou
Kyselina listová (folacin,folát) (DDD je 200 - 400 µg)
Folacin slouží jako přenašeč jenouhlíkatých skupin, je tedy nutný pro dělící se buňky, syntézu
NK a metabolismus homocysteinu.
Nedostatek se projeví hyperhomocysteinémií a rizikem aterosklerózy, útlumem krvetvorby,
poruchami růstu, celkovou slabostí a záněty v dutině ústní.
Výskyt: špenát, brambory, kvasnice,
játra, maso, vejce, mléko
Vitamin B[12] (kobalamin) (DDD je 1,5 µg)
Kobalamin můžeme najít v transmetylačních enzymech, při syntéze hemu, AK, NK, metabolismu MK,
slouží také k recyklaci folátových koenzymů. Pro vstřebávání je nezbytný vnitřní faktor
v žaludku.
Hypovitaminóza má za následek makrocytární anémii, zvyšuje riziko aterosklerózy.
Výskyt: výhradně živočišné potraviny jako játra, maso, ústřice, mléko, vejce
zčásti syntetizován střevními bakteriemi
(2,8,22,29,43)
4.2 Minerální látky
Pro řádnou činnost mnoha biochemických pochodů v lidském organismu je nutný příjem celé řady
nezbytných (esenciálních) prvků. Sedm prvků – sodík, draslík, vápník, hořčík, fosfor, síru a
chlór – potřebuje člověk vesměs v množství několika set miligramů každého z nich denně. Tyto
prvky se nazývají makroelementy. Prvky, u kterých se denní potřebný příjem pohybuje v rozmezí
1-100 mg, se nazývají mikroelementy – železo, zinek, mangan, fluor, měď. Denní doporučený
příjem stopových prvků se pohybuje v jednotkách mikrogramů (µg) a patří mezi ně molybden,
chrom, jód, selen, kobalt, ale i arsen, bor, cín, křemík, nikl či vanad.
Potřebný příjem minerálních látek závisí na věku, pohlaví a některých fyziologických funkcích,
zvyšuje se např. v období těhotenství a kojení, při mimořádné tělesné námaze apod. Esenciální
prvky mohou ve vyšších koncentracích vykazovat toxické účinky, jako třeba minoritní železo,
měď a zinek nebo stopové prvky chrom, nikl a selen, či neesenciální prvky hliník a cín.
4.2.1 Makroelementy
Vápník (Ca) (DDD je 800 - 1200 mg)
Spolu s vitaminem D a fosforem se účastní na udržení, správné stavbě a pevnosti kostí, zubů a
dalších složek pohybového aparátu člověka, má vliv na krevní srážlivost.
Klinický deficit se projevuje osteomalácií, osteoporózou a nervosvalovou dráždivostí.
Výskyt: mléko a mléčné výrobky, měkké kosti ryb (sardinky), fortifikované výrobky
obiloviny, luštěniny, listová zelenina, mák
Fosfor (P) (DDD je 800 - 1200 mg)
Fosfor je spolu s vápníkem jednou z nejrozšířenějších minerálních látek v těle a podílí se na
transportu energie, dále při stavbě a pevnosti kostí, zubní skloviny a aktivuje vitaminy
skupiny B.
Nedostatek se projevuje těžkou svalovou slabostí, parézami až respiračním selháním.
Výskyt: prakticky všechny potraviny (nejvíce ve zdrojích bílkovin a aditiva)
Hořčík (Mg) (DDD je 270 - 400 mg pro muže, 300 mg pro ženy)
Tato minerální látka kromě jiného výrazně podmiňuje velký počet biochemických procesů
v metabolismu NK a bílkovin, jako kationt se nacházející jak v buňce (intracelulárně), tak
mimo ní (extracelulárně), je součástí chlorofylu.
Deficit způsobuje poškození a spasmy cévní stěny, poruchy elasticity membrán, nevolnost,
svalovou slabost a mentální poruchy.
Výskyt: nezpracované potraviny (ořechy, luštěniny, nemleté obilí, brambory, zelená zelenina)
Sodík (Na) (DDD je 500 mg, což je 1,25 g NaCl)
Sodík jako hlavní extracelulární kationt reguluje osmotický tlak, udržuje objem mimobuněčné
tekutiny, umožňuje přenos nervových vzruchů a podílí se na úpravě dráždivosti svalů.
Nedostatek se projevuje dehydratací organismu, poklesem krevního tlaku, apatií či křečemi.
Výskyt: většinu Na přijímáme ve formě upravené kuchyňské soli (NaCl).
Draslík (K) (DDD je 1600 - 2000 mg)
Je to třetí nejčastější minerální látka (hlavní intracelulární kationt) v lidském těle
po Ca a P, která napomáhá v prevenci vysokého krevního tlaku, reguluje pH a osmotický tlak
v buňkách, je nepostradatelný pro metabolismus bílkovin a sacharidů.
Klinický deficit způsobuje slabost, nechutenství, apatii, nevolnost a srdeční arytmie.
Výskyt: zelenina, ovoce, luštěniny, ořechy
Chlór (Cl) (DDD je 750 mg a výše)
Chlór ve formě extracelulárního kationtu udržuje objem tělesných tekutin a krve, udržuje
osmotickou rovnováhu.
Hypochloremická alkalóza je projev jeho klinického deficitu.
Výskyt: kuchyňská sůl, naturální vody
Používá se při výrobě potravin
Síra (S) (DDD je 500 - 1000 mg)
Síra je součástí AK (Cys, Met, glutathion) a detoxikačních pochodů v těle.
Výskyt: bílkoviny mléka a vajec
4.2.2 Mikroelementy
Železo (Fe) (DDD je 10 - 15 mg)
Železo je považováno za velmi potřebnou minerální látku v našem organismu, protože je
aktivátorem dýchacích enzymů, zabezpečuje přenos kyslíku a je nevyhnutelný pro tvorbu
červených krvinek. K jeho vstřebání je potřeba vitamin C.
Klinický deficit má za projevy anémii a poruchy kognitivních funkcí.
Výskyt: játra, maso a masné výrobky s obsahem krve, žloutky
zelenina, ovoce
Zinek (Zn) (DDD je 10 - 20 mg)
Zinek je esenciální prvek důležitý pro syntézu bílkovin, je hlavní ochrannou látkou imunitního
systému a je důležitým katalyzátorem celého množství metabolických přeměn.
Nedostatek způsobuje růstovou retardaci, kožní projevy (špatné hojení ran), poruchy imunity,
únavu, ztrátu chuti k jídlu a snížení antioxidační obrany.
Výskyt: maso, sýry, vejce
obiloviny, luštěniny
Mangan (Mn) (DDD je 2 - 5 mg)
Mangan je součástí koenzymů a kofaktorů dějů v organismu, také představuje významnou obranu
proti diabetu (obsahuje-li mléko kojící ženy málo Mn, vzrůstá pravděpodobnost, že z kojeného
dítěte vyroste diabetik)
Deficit má za následek anémii a lipidové abnormality
Výskyt: ovesné vločky, čaj, celozrnný chléb
kakao
Fluor (F)
Základní úlohou tohoto prvku v organismu je obrana proti tvorbě zubního kazu, mineralizuje
kosti. Jeho denní dávka není přesně stanovená, ale běžně se doporučuje 1,5 až 4,0 mg (ve vodě
přijmeme asi 1 mg denně ve formě fluoridu sodného nebo vápenatého).
Nedostatek způsobuje zubní kaz a poruchu ukládání Ca do kostí.
Výskyt: fluoridovaná voda a
mořské ryby
Měď (Cu) (DDD je 1,3 - 2,0 mg)
Tento esenciální prvek se jako složka celé řady enzymů podílí na mnohých metabolických
pochodech organismu a na buněčném dýchání, většinou společně se Zn.
Deficit způsobuje anémii, neuropatie, poruchy imunity, růstu vlasů a nehtů, arytmie.
Výskyt: maso, vejce
luštěniny
4.2.3 Stopové prvky
Molybden (Mo) (DDD je 150 - 350 µg)
Molybden se podílí na spoustě dějů v organismu.
Nedostatek se projevuje tachykardií, poruchami zraku, snad má i za následek zvýšenou kazivost
zubů.
Výskyt: játra, ledviny
ovesné vločky, rýže
Chrom (Cr) (DDD je 50 - 200 µg)
Mezi biochemické funkce chromu patří inzulínová aktivita, genová exprese, lipoproteinový
metabolismus.
Klinický deficit způsobuje glukózovou intoleranci a periferní neuropatii.
Výskyt: maso, sýry
pivovarské kvasnice, pšeničné klíčky, ořechy
Jód (I) (DDD je 100 - 300 µg)
Jód je důležitý pro syntézu hormonů štítné žlázy. Ovlivňuje a reguluje celý řád fyziologických
procesů.
Klinický deficit způsobuje hypothyreoidismus v dospělosti, kretenismus u dětí a strumu.
Výskyt: mořské ryby a produkty z nich, vejce, mléko
jodidovaná sůl
Selen (Se) (DDD je 40 až 70 µg)
Selen je stopovým prvkem, který je nevyhnutelným pro mnohé procesy v organismu a kromě
důležitých funkcí je významnou antioxidační látkou v těle.
Nedostatek se pojevuje zhoršením antioxidační a imunitní obrany, anémií, myopatií kosterních
svalů a srdce.
Výskyt: mořské produkty
v obilovinách závisí na obsahu Se v půdě
Kobalt (Co) (DDD je 5 - 10 µg)
Kobalt je součástí vitaminu B[12].
Klinický deficit způsobuje poruchy krvetvorby a neuropatii.
Výskyt: zelenina, celozrnné výrobky
Na trhu je k dispozici škála minerálních a vitaminových potravních doplňků. Z řad předních
odborníků na výživu se však ozývají kritické hlasy o biologické využitelnosti, a tím účinnosti
těchto preparátů. Přednostně se doporučuje příjem minerálních složek i vitaminů v jejich
přirozené formě v potravinách.
Spotřebu vitaminů u jednotlivých sportovců je obtížné určit přesně, záleží na typu sportu a
jeho frekvenci. Obecně platí, že sportovci potřebují vyšší příjem B-komplexu (hlavně vitaminu
B[1]), protože se zvyšuje metabolický obrat, a zvýšené normy vitaminu C v důsledku zvýšené
oxidace, která s sebou přináší i větší vliv volných radikálů. Celkově by se tedy dal doporučit
denní příjem anitioxidantů. Suplementace vitaminů je u sportovců velice oblíbená. Sportovní
zatížení většinou ale potřebu vitaminů nezvyšuje. Platí totiž pravidlo, že čím více cvičíme,
tím více i jíme, tudíž více vitaminů konzumujeme.
Z minerálních látek by měl být zvýšený příjem železa, které se v těle vyskytuje ve třech
formách – jako zásobní Fe (slezina, játra a kostní dřeň), transportní Fe (přenášené
na bílkovinném nosiči) a železo přenášející kyslík (hemoglobin v krvi a myoglobin
ve svalech). V případě závažného poklesu hladiny hemoglobinu mohou jedinci pociťovat
zadýchávání již při mírné zátěži. Další významný prvek pro sportovce je vápník, jelikož kostní
tkáň podléhá neustálé přestavbě a pravidelné cvičení vede ke zvýšené mineralizaci,
což může oddálit vznik osteoporotických zlomenin. Nedostatečný přívod Ca může negativně
ovlivňovat optimální stav kostí. Co se týče hořčíku, jeho doplňování by mohlo předcházet
svalovým křečím při zátěži, zinek pomáhá odstraňovat oxid uhličitý ze svalů během cvičení
a chrom napomáhá údajně spalovat tuky.
(1,11,20,28,29)
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Abstrakt – česky
Bakalářská práce na téma „Sportovní doplňky“ pojednává o hlavních látkách užívaných často
při sportu. Mimo jiné obsahuje krátký přehled o základních živinách (makronutrientech), jako
jsou bílkoviny, sacharidy a lipidy, a o mikronutrientech, které zahrnují vitaminy a minerální
látky. Hlavní náplní této práce je především popis jednotlivých sportovních doplňků - jejich
chemické složení, účinky na organismus, a to nejen při fyzické aktivitě, doporučené dávkování,
popř. vedlejší účinky a výsledky studií při užívání jednotlivých suplementů. U nejznámějších a
nejpoužívanějších doplňků je krátká zmínka i o historii.
Abstrakt - anglicky
The Bachelor Work entitled “Sport Supplements” discusses the major substances often used
during sport activities. Among others it contains a short overview of the basic nutrients
(macronutrients), such as proteins, carbohydrates, and lipids, and about micronutrients, which
include vitamins and mineral substances. The major contents of this work is above all the
description of various sport supplements – their chemical composition, their effects on the
organism (not only during a physical activity but in general), their recommended dosage, as
well as their side effects, and the results of diverse studies about the usage of various
supplements. When the most famous and most often used supplements are discussed, there is a
short reference to their history, too.
Osnova bakalářské práce
1 Úvod
10
2 Legislativní předpisy
11
3 Makronutrienty (Základní
živiny) 12
3.1
Bílkoviny
12
3.1.1
Aminokyseliny
14
3.2
Sacharidy
14
3.3
Lipidy
16
4 Mikronutrienty
19
4.1
Vitaminy
19
4.1.1 Vitaminy rozpustné
v tucích 20
4.1.2 Vitaminy rozpustné ve
vodě 22
4.2 Minerální
látky
25
4.2.1
Makroelementy
25
4.2.2
Mikroelementy
27
4.2.3 Stopové
prvky 28
5 Sportovní
nápoje
31
5.1 Iontové
nápoje
31
5.2 Energetické
nápoje
32
6 Sacharidové
nápoje
33
7 Proteinové
nápoje
34
7.1
Kaseiny
34
7.2 Proteiny
syrovátky
34
7.2.1 Syrovátkový bílkovinný koncentrát (WPC) 35
7.2.2 Syrovátkový bílkovinný izolát (WPI)
36
7.2.3 Syrovátkový bílkovinný hydrolyzát (WPH) 36
7.3 Proteiny
bílku
36
7.4 Sojový
protein
37
8
Glutamin
38
8.1
Historie
38
8.2 Účinky
glutaminu
38
8.3 Glutamin a
sport
39
8.4 Proč dolňovat glutamin a ne
glutamát? 39
8.5
Dávkování
40
9 Arginin a oxid dusnatý
(NO) 41
10 BCAA (větvené
aminokyseliny) 43
10.1
Leucin
43
10.2
Isoleucin
44
10.3
Valin
44
11 HMB (hydroxy-methyl-butyrát) 46
11.1 HMB a
sport
46
11.2 Studie účinků
HMB
47
11.3
Dávkování
47
12 Kreatin
48
12.1
Historie
48
12.2 Proč způsobuje kreatin nárůst hmotnosti?
49
12.3 Kdy je nejvhodnější suplementace
kreatinem? 49
12.4 Formy
kreatinu
50
13 Látky sloužící nejen jako tzv.
spalovače 56
13. 1
Karnitin
56
13.1.1 Efekt L-karnitinu u pacientů s DM II. typu 57
13. 2 Taurin
58
13. 3 Lecitin
(fosfatidylcholin) 59
13. 4
Chitosan
60
13. 5 CLA (kyselina
linolová) 60
13. 6 Pyruvát
vápenatý
61
13. 7
Chrom
62
13. 8
Synefrin
63
13. 9
tyrosin
64
13.10 GABA (kyselina
γ-aminomáselná) 65
14 Kloubní
výživa
66
14.1 Kolagenní
bílkovina
66
14.2 Glukosamin sulfát
66
14.3 Chondroitin sulfát
(CS) 67
15 Přírodní
extrakty
68
15.1
Kofein
68
15.1.1 Účinky kofeinu
68
15.1.2 Výskyt kofeinu
69
15.2 HCA (kyselina
hydroxycitronová) 70
15.3 MSM
(methylsulfonylmethan)
70
15.4 Tribulus
terrestris
71
15.4.1
Historie 71
15.4.2 Účinky
tribulusu 72
16 Jiné
látky
73
16.1 Koenzym
Q10
73
16.2 Ginkgo
biloba
74
16.3
Antioxidanty
74
16.4 Bikarbonát (hydrogenuhličitan
sodný) 75
16.5
Inosin
76
16.6
Karnosin
77
17
Závěr
78
18
Literatura
79
Zkratky použité v bakalářské práci
AK – aminokyselina/y
Ala – alanin
Arg - arginin
Asn - asparagin
Asp – kyselina asparagová, aspartát
ATP – adenosintrifosfát
CNS – centrální nervová soustava
CP – kreatinfosfát, fosfokreatin
Cys - cystein
DDD – doporučená denní dávka
DM – diabetes mellitus
Gln - glutamin
Glu – kyselina glutamová, glutamát
Gly – glycin
HDL – lipoproteiny o vysoké hustotě (High Density Lipoproteins)
His - histidin
Ile – isoleucin
LDL – lipoproteiny o nízké hustotě (Low Density Lipoproteins)
Leu – leucin
Lys - lysin
Met – methionin
MK – mastná/é kyselina/y
Phe – fenylalanin
Pro - prolin
Ser – serin
Thr – threonin
Trp - tryptofan
Tyr - tyrosin
Val – valin
WHO – Světová zdravotnická organizace
4fitness.cz
