WSWCF mistrovství světa ve workoutu v Moskvě

Náš dobrodružný výlet na samotné mistrovství trval od čtvrtka až do neděle. Pohodlně usaďte a nechte se vtáhnout do atmosféry této obrovské události.

Jak se člověk dostane do Moskvy na mistrovství světa ve workoutu WSWCF

Na začátku července jsem se zúčastnil mistrovství České Republiky ve street workoutu a odvezl jsem si z něj první místo v těžké váhové kategorii, čímž jsem se kvalifikoval na mistrovství světa. To se konalo poslední červencový víkend v Moskvě a jelikož mi národní street workoutová organizace nezaplatila letenky ani vízum, tak bych chtěl tímto poděkovat firmě 4fitness, která mi na tyto výdaje finančně přispěla a já se tak na soutěž mohl dostat.

Na mistrovství jsem se připravoval jako na žádnou jinou soutěž a ty 3 týdny mezi ziskáním titulu mistra ČR a odletem do Ruska byly neskutečně náročné a vysilující. Zařizování bylo možná ještě náročnější, než samotná příprava a následná cesta. První takový detail, který nám úplně nehrál do karet bylo už jen to, že se naše národní mistrovství konalo na poslední chvíli (opravdu jsme měli snad to nejkrajnější datum z těch všech skoro 40 ti zemí) a tudíž jsme měli jen 3 týdny na to, zařídit vše potřebné. To bylo nepříjemné především pro ty, kteří neměli cestovní pas a vše se pak odvíjelo od toho, jestli ho dostanou včas. Svou fyzickou přípravu jsem směřoval jen na tuto jedinou akci a proto byly veškeré mé tréninky tak těžké a já věnoval volný čas do nich a do kvalitní regenerace – masáže, baňkování, sauny,... Poslední sobotu před soutěží jsem si ještě udělal malý test mé formy, a proto jsem vyrazil 200 km na soutěž do Habartova (kousek za Karlovými Vary). Zde se mi podařilo vše, co jsem si naplánoval a cítil jsem jistotu ve všem, co jsem si celou dobu připravoval. Soutěž se mi líbila a nelitoval jsem, že jsem se na ní i přes svou přípravnou fázi vydal, jelikož jsem vyhrál 1. místo v těžké váhové kategorii.

Víza na poslední chvíli!

Pak příšla ale další komplikace všichni 3 čeští účestníci jsme si měli zařídit vízum. Jenže vízum za tímto účelem vám vydají jedině na základě pozvánky od ruského ministerstva sportu. A my jsme kódy k pozvánkám od organizátorů WSWCF dostali až v pátek, tedy 4 !! pracovní dny před odletem). A tak jsme museli hned ten den vyrazit do Prahy. Nejdřív jsme strávili několik hodin na ruské ambasádě, kde nás vůbec nechtěli vyslechnout a my se tak museli probojovat přes 3 pracovníky. Plus jsme zjistili, že nám jsou k ničemu průkazové fotografie, které jsme pár dní před tím zařizovali. Byly totiž na modrém pozadí. Nakonec po dalších 2 hodinách a vyplnění všech papíru znovu a správně, nám naše pozvánky vydali a mohli jsme pro víza. Třešničkou na dortu bylo, když nám pracovnice u přepážky oznámila, že si vízum vyzvedneme ve čtvrtek v 15:00, přestože jsme potřebovali sedět v letadle ve 13:45. Naštěstí to vyřešil telefonát od organizátora WSWCF.

Fyzická příprava na WSWCF ukončena. Můžeme letět.

Veškerou svou přípravu jsem zakončil ve středu, tedy den před odletem, a měl tedy dva dny odpočinku před samotnou soutěží. Česká a světová organizace finančně zajistila pouze ubytování (což jsem nakonec málem neměl), program (který se nakonec nekonal) a jídlo, které ve finále bylo jen 5 x za celý pobyt. Vízum, letenky, pojištění, startovné a cestování po Moskvě jsme si museli zajistit sami. Podtrženo sečteno s tou nejlevnější letenkou bez zavazadla (takže jsem si s sebou nemohl vzít svůj 77,5 centimetrový válec) byla za nějakých 9000,-. Na tyto výdaje mi však přispěl můj sponzor 4fitness, a také firma woclub, takže tímto chci oběma moc poděkovat za možnost, se vůbec do Moskvy dostat a naší zemi reprezentovat.

Cesta proběhla v pořádku v Moskvě jsme přistáli okolo 17 té hodiny českého času. Jelikož to byl můj první let letadlem, vše bylo nové a zajímavé. Když jsme dostávali klíče ke svým pokojům, mně bylo oznámeno, že mě nemají na seznamu, takže ubytování nemám. Nakonec se mi ale povedlo přespání na těch pár nocí zařídit a tak už nás jen čekala večeře, ubytování a odpočinek po náročné cestě. Ubytování na hotelu pro olympijské sportovce bylo nakonec perfektní.

Pátek byl pro nás takovým výletním odpočinkovým dnem. Zajištěný program byl zrušen a my si tak jen vytvořili skupinu asi 30 ti lidí, kteří se vydali na procházku po Moskvě. Seznámili jsme se tak se svými soupeři a psychicky se připravili na ten náš den D.

V sobotu se nám všem rozvibrovaly telefony a začala chodit slova podpory a přání k výkonům a také dotazy na to, kde budou k vidění life streamy a v kolik vše vlastně začíná. To vše nás neskutěčně těšilo a my byli namotivovaní a připravení ukázat světu naše české výkony. Celá akce se konala na místě zvaném Lužniki, kde byla naše stage součástí jakéhosi sportovního festivalu, takže všude kolem nás byli vojáci, policisté a členové ochranky. Ostatně stejně jako na každém místě v Rusku, kde jsme se ocitli. V den soutěže přišla předzávodní nervozita, obavy a to vše, co ke každé soutěži patří, akorát zde to bylo v o něco větším měřítku, protože zde jsem stál proti těm nejlepším z nejlepších z celého světa. Každopádně při rozcvičce a ohmatání hrazdy či bradel jsem se cítil ve formě a byl jsem neskutečně namotivovaný. Měli jsme necelou hodinu na rozcvičku a osahání si konstrukce. Hrazda se mi moc líbila a žiněnky pod ní plno závodníku spolu se mnou určitě ocenilo. Jen bradla byla neskutečně široká, takže jsem měl obavy z toho, jak dopadne můj wide hollowback. Vyzkoušel jsem si nějaké základní cviky, co jsem měl v plánu předvést, a vše se mi dařilo, takže jsem se už jen těšil, až půjdu na řadu.

Výkony všech soutěžících byly neskutečné a ten pocit, když vidíte naživo ty lidi a ty prvky, co sledujete jen na instagramu je prostě nepopsatelný. Ještě 3 roky zpátky byl vrcholem celé dynamiky schrimp flip a nyní je základem minimálně swing 540 nebo triple 360. Full planche na jedné ruce zde padaly snad častěji než straddly a z front leveru musely být bodovány snad jen ty přitažené, protože vše ostatní proti tomu vypadaly nudně. Prostě nabitá atmosféra, neskuteční soutěžící a neskutečné výkony. Předemnou šel můj kamarád, který reprezentoval naší zemi za střední váhovou kategorii měl v plánu prvky, které zde nikdo nedělal a byl neskutečně namotivovaný a vděčný za tu příležitost být zde. Naběhl na stage, udělal planche na jedné ruce... Tak to šlo dál až převedl swing 360, který bohužel chytil do uvolněných ramen, a proto ihned seskočil z hrazdy v bolestech a chytil se za pravé rameno. Po několika sekundovém šoku, kdy mi absolutně nedocházelo, co se děje, jsem přiběhl k Péťovi, a to už mě přímo do očí praštila jeho pažní kost, jejíž hlavice koukala trošku jinam, než by asi měla. Bohužel si při svém výkonu vykloubil rameno. Byl dobře rozcvičený, pohyb při kterém se mu to stalo měl dokonale natrénovaný, takže příčina zranění, na které jsme se oba shodli, bylo přetížení. Oba jsme jeli ty 3 týdny až za své hranice a naše těla si už několikrát říkala o pauzu nebo zvolnění, které jsme ale odkládali až po MS. Museli ho tedy odvést do nemocnice a nemohl už dál soutěžit, z čehož jsme byli všichni dost zdrcení. Bohužel to celé na mě mělo velký psychický vliv a tak jsem byl totálně rozhozený a nejistý svým výkonem. Když zaznělo mé jméno, tak jsem vyšel na pódium, a i přes to, co se stalo jsem se snažil užít si své dvě minuty na maximum a ukázat světu, co ve mně je. Bohužel jsem měl nějaké chyby na bradlech, ze kterých jsem padal a technika, některých dynamických prvků taky nebyla úplně perfektní. S postupem jsem tedy ani nepočítal, ale své kvalifikační kolo jsem si užil. Ještě před koncem prvních kol se můj kamarád vrátil z nemocnice a my tak mohli sledovat finále společně a užít si tu atmosféru a to, že jsme se vůbec dopracovali až na samotné mistrovství světa a mohli se vidět s takovými osobnostmi v tomto sportu. Do finále se nakonec dopracovala reprezentanka ČR Veronika Szabóová, která domů odvezla stříbro v její kategorii, za což jsem na ní byl neskutečně hrdý a vím, že si to opravdu zasloužila.