Úspěchy Jakuba Milého na evropských soutěžích

Zdravím všechny čtenáře serveru 4fitness,

V průběhu jarních měsíců jste mohli sledovat moji předsoutěžní přípravu a tak bych se s Vámi nyní podělil také o ovoce, které moje snažení přineslo. Jdeme tedy na to.

 

 

Německo

 

Na tuto soutěž jsem se velice těšil, jelikož to byla první soutěž v Neměcku otevřená pro české závodníky a taktéž zde byly maličko jiné kritéria kategorií. Nesoutěžilo se dle výšky jak tomu bývá zvykem v ČR a dalších zemích, nýbrž podle váhy. Já jsem tedy byl se svými 76kg za řazen do kategorie do 80kg , kde jsem se stal nejlehčím závodníkem v této kategorii. Všichni ostatní měli velmi dobře napočítaný limit a jejich váha se pohybovala kolem 79,5 kg. Tato soutěž se pořádala v Neu-Ulm poblíž Mnichova, takže cesta po Německé dálnici zabrala cca 4,5 hodiny, což není nijak hrozné. Mě v kategorii nastoupilo 14 velmi dobře připravených borců převážně z Neměcka, ale také i Francie, Anglie a Lucemburska. Tyto země v našich krajinách většinou nejsou moc často zastoupeny a tak jsem byl opět rád, že si mohu zasoutěžit se zástupci jiných států než bývá zvykem. Němci jsou velmi od nátury velmi precizní a tak nebylo divů, že byly všichni vyřezaní na kost. Bohužel k jejich nátuře patří v jisté míře i „studenost“ a tak celá soutěž postrádala jistý náboj a energii. Na soutěž jsem odjížděl, ostatně jako na každou soutěž se zvláštním pocitem nejistoty, jelikož jsem vždy zkoušel ve finálním týdnu něco nového a tak do poslední chvíle jsem si nebyl jistý jak vše dopadne. Sice jsem v noci na sobotu naspal asi 3 hodiny, ale na formě se to nijak nepodepsalo a skončilo to krásným třetím místem, což pro mě bylo vzhledem k tvrdé konkurenci velkým úspěchem. Odjížděl jsem s novými zkušenostmi a spokojeným pocitem.

 

 

 

Slovensko

 

Na soutěž ve Zvolenu jsem se přihlásil až následně po tom, co jsem zjistil, že mistrovství Slovenska bude výhradně pro slovenské závodníky a tak nezbylo nic jiného než skočit hned o týden později do další superkompenzace. Tentokrát jsem nic neměnil oproti Německu a myslím, že jsem měl tu nejlepší formu této sezóny. Měl jsem sice stále zalité nohy, ale co se týče objemu jsem byl top. Soutěže na Slovensku byly vždy pořádány v duchu přátelské atmosféry a až dá se říct komorní atmosféře, což se ani tentokrát nestalo výjimkou.Soutěž se pořádala v Zvolenu v místním kulturním domě. Šatny byly poněkud malé, ale velkou výhodou bylo, že jsme se mohli mazat a rozcvičovat u zásobovacího vchodu za pódiem a tak většina závodníků byla zde, ostatní znavení leželi v šatnách. V mojí kategorii se mělo sejít původně 7 borců, včetně mě, ale bohužel jeden Maďar nedorazil, také Michal Dlouhý rezignoval a dva další soutěžili v jiných kategoriích a do naší již nenastoupili. Byly jsme tedy jen tři, ale to vůbec nevadilo tomu, abychom si pořádně nezařádili. Krom toho jsme se tu sešli docela početná parta napříč všemi kategoriemi a nechyběla také Maďarská výprava.

Sice jsem byl z malé účasti v mojí kategorii nejdříve zklamaný, ale nebudu chodit kolem horké kaše, svoji kategorii vyhrál a tak získal svojí první zlatou medaili. Byl to pro mě zlomový okamžik, jelikož sem konečně zažil ten úžasný pocit. Poprvé jsem si také zabojoval o absolutního vítěze a mohl se tak postavit vedle Pavla Nováka, který je pro mě velkým vzorem. O vítězi se nedalo pochybovat, ale i tak jsem bojoval do poslední chvíle a finální posedown mezi diváky byl opravdovou třešničkou na dortu, kterou si užili jak závodníci, tak i publikum. Po skončení soutěže se osazenstvo přesunulo na schůzi do místního McDonalds, kde se dále mudrovalo nad kopci zmrzliny a dalších dobrot.

 

Facebook a Instagram

další články