Sezona 2017 plná zranění a psychická zkouška odolnosti

Sezona plná zranění a psychická zkouška odolnosti (2017), plány na další sezonu

Na konci října mi skončila sezona, která nebyla úspěšná, tak jak bych si představoval. Dala mi však spoustu nových zkušeností. V zimě a na jaře jsem absolvoval celkem čtyři finančně nákladná soustředění. Dvě na Kanárských ostrovech a další dvě na Mallorce, z nichž jedno bylo reprezentační a druhé soustředění bylo týmové. Sezona byla plná očekávání, a já věděl, že jsem pracoval na své slabině, kterou je cyklistika. Také proto jsem se vydal hned na čtyři soustředění v teple, neboť objem najedete nejlépe právě tam. Zima v České republice byla celkem krutá, a riskovat tak nachlazení a nemoci nepřicházelo v úvahu. První závod mě čekal v půlce května v Bratislavě, kde jsem bojoval o druhé místo v rámci Slovenského poháru. Bohužel po dvou km běhu mě doslova „ruplo“ v lýtku, a já jsem musel závod předčasně ukončit. Tři dny jsem na nohu nemohl došlápnout. Doktor mi naštěstí žádné přetrhané vazy apod. nenašel. Takže to vypadalo pouze na natažený sval a byl mi doporučen klid. O týden později se v Bratislavě konalo ME v aquathlonu, kde jsem měl bojovat o medaile, jak tomu bylo v předchozích letech.

Celý týden jsem neběhal, a dal tomu opravdu klid. Na závod jsem nakonec odjel, abych to přeci jen zkusil, a nevzdal to bez boje. Fyzioterapeut Petr Soukup mi nohu stáhl speciální páskou. Plavecká část vyšla celkem dobře, držel jsem se v popředí. Od počátku běhu mě ale noha bolela, takže jsem závod spíše odkulhal, a dokončil na 26. místě z celkových 40 závodníků.

O dva týdny později se konalo MČR v OH triatlonu v Příbrami. Bohužel jsem se na běhu trápil a dokončil na 10. místě. Teď už se projevila psychika. Začal jsem chodit na rehabilitace, a zkusil také léčbu mrazem. Dal jsem tomu opravdu klid, nejen v běžecké časti, ale i na kole, kde mě to při zvýšené zátěži bolelo.

Na konci července, kdy mě noha už nebolela, jsem odjel na Asijský pohár do Kazachstánu, přesněji do Astany. V závodě sprint triatlonu jsem skončil na 7. místě, což nebylo úplně špatné po tréninkovém výpadku.

O dva týdny později jsme vyjeli na závod českého poháru do Sokolova, kde jsem skončil na šestém místě. V pátek jsme odjížděli z Brna, kde byly teploty přes 30°C, v neděli v Sokolově klesla teplota na 12°C a já se svými 65kg a výškou 179 cm bojoval spíše se zimou. Na kole mi byla pořádná zima, na běhu jsem se však zahřál více a kvalitním výkonem v běžecké části jsem se posunul na šesté místo. Z druhé skupiny byl můj běh nejrychlejší. Bohužel první skupina nám ujela a manko po kole bylo příliš velké, abych během pěti kilometrů mohl stáhnout dvě minuty.

Koncem srpna jsem v Bratislavě vybojoval na MSR čtvrté místo. Celý závod bylo opět chladné počasí a pršelo. Po plavání jsme spolu se dvěma Slováky a dvěma Maďary ujeli na kole, a až do posledního kola jsme drželi náskok na druhou početnější skupinu asi 30s. Ke konci cyklistické části nám už ale docházely síly, neboť jsme v pětičlenné skupině poctivě střídali pouze dva a za námi se řítil cca patnáctičlenný balík. Ten nás v posledním okruhu dojel, a tak bylo jasné, že se bude rozhodovat na běhu. Na 40 kilometrů dlouhou cyklistiku jsem měl dva gely. Jeden jsem snědl v půlce cyklistiky, a jeden mi bohužel spadl. Na deseti kilometrový běh jsem tedy vyrážel s ,,hlaďákem“. Po náročné cyklistice jsem se držel v první tříčlenné skupině, postupně mi ale docházela energie a v polovině běžecké trati jsem začal pomalu ztrácet. Nakonec mě předběhl Maďar, a já se musel smířit s i tak pěkným čtvrtým místem. Z Čechů jsem pak bral místo první. Tento závod hodnotím jako nejlepší co se týče průběhu a cyklistiky. Po závodě se mi ale opět po dlouhé době, ozvala bolest lýtka. Novým přínosem je pro mne fakt, že při dvouhodinovém závodě, obzvláště pak při velkém zatížení, jeden gel prostě nestačí. Zkušenost mi ale radí, že gely jsou lépe stravitelné, než pevná strava.

Na poslední závod sezony jsem se vydal až do Jordánska. V závodě duatlonu na tratích jako: 5km běh, 20km kolo a 2,5km běh jsem jako bývalý plavec neočekával velký úspěch. Teplota šplhala ve stínu k 35°C. Na závod se ale dost rozfoukalo, takže pocitová teplota byla díky větříku přijatelná. Hned po startu jsem držel krok ve vedoucí čtyřčlenné skupině, kde jsem většinu času udával tempo. Po čtyřech kilometrech mě do lýtka opět zasáhla pichlavá bolest, a já začal opět kulhat. Můj australský kamarád, který později závod vyhrál mi říká: „Pojď, doběhni to, na kole to rozjedeš“. Do depa jsem to tedy doběhl, ale ztratil jsem několik sekund, které mě odsunuly do další skupiny na kole. Zde jsme jeli celkem ve třech. V druhé půlce trati jsme se pokusili ujet asijskému závodníkovi, což se nám podařilo. Bohužel po pár set metrech jsem v euforii špatně odbočil a nechal si Maďara odjet a opět jsem jel s Jordáncem. Za chvíli se podařilo i mně samotnému ujet Jordánci, a do druhého depa jsem tedy dojel samotný. Závěrečných 2,5 km běhu mě noha sice bolela, ale snažil jsem se bolest nevnímat. Držel jsem si vlastní tempo, a závodníky před sebou pomalu sbíhal. Na 2,5 km dlouhém běhu už ztrátu kolem minuty na závodníka před sebou dohnat nešlo, a tak jsem se musel spokojit s 5. místem. I přes to, že jsem špatně odbočil, tak jsem s výsledkem spokojen. Ale nebudu lhát, kvůli nepozornosti na trati, jsem přišel o medailový boj. Jelikož to byl poslední závod sezony, tak jsem nohu nešetřil. Po návratu do Česka jsem opět zahájil klid a rehabilitaci.

Cíle na další sezonu:

Prvotním cílem je tedy zdraví, protože v tréninku je nejdůležitější konzistence. Výpadky kvůli nemocem a zraněním jsou pro závodníka noční můrou. V listopadu jsem zahájil přípravu na novou sezonu, která bude plná očekávání a změn. Máme nového reprezentačního trenéra, a nastala i změna u mého osobního trenéra, který mi na každý den kromě tréninků naordinoval také 30-60 minutové kvalitní protahování. Kromě tréninků plavání (cca 5-6x), kola (2-3x) a běhu (5-6x) mám jeden až tři tréninky týdně v posilovně. Týdenní rozsah se po zranění a dlouhé pauze pohybuje kolem 15 hodin, po zapracování se vyšplhá na 20-25 hodin týdně a na soustředěních se zvýší až na 30-35 hodin. Blíže k sezoně se tréninky budou obměňovat a přibyde více cyklistických tréninků.

Do února zařadím občas běžkování, ale velké objemové bloky nastanou až na konci zimy. S reprezentací v příštím roce pojedu celkem na tři dvoutýdenní soustředění do tepla. První soustředění proběhne na kanárských ostrovech (Gran Canaria) v druhé půlce února. Na druhý tréninkový kemp se chystáme v březnu opět na Gran Canarii, kde už také začíná první závod evropského poháru, kterého se zúčastním i já. Na poslední tréninkový blok se chystáme v dubnu na Mallorku, kde už tréninky budou více zaměřeny na rozvoj anaerobního prahu.

Mezi mé hlavní závody sezony budou patřit zejména:

ME v aquathlonu – Ibiza

MS v aquathlonu – Dánsko

ME v triatlonu – (Tartu nebo Glasgow)

Akademické MS - Švédsko