Obsah košíku
Žádné položky v košíku
Ohlédnutí se za MS v Budapešti očima Lídy Šircové
Ohlédnutí se za Mistrovstvím světa v Budapešti mýma očima
Zdravím čtenáře, ráda bych Vám pověděla své zážitky z mé první světové soutěže.
Vše začalo v pátek brzo ráno, kdy mě rodiče vezli na benzínku u dálnice v Brně, kde měla česká reprezentace sraz a kde nás naložil autobus. Jakmile jsem se potkala s ostatními závodníky, hned se mi zlepšila nálada. Čekala nás asi pětihodinová jízda autobusem, ale všichni jsme byli vyřízení a většinu cesty jsme prospali. Ani nevím v kolik hodin jsme dorazili do hotelu, ale tam jsme čekali asi 3 hodiny na to, než budeme ubytováni. Bylo to hodně vyčerpávající, obzvlášť po dlouhé cestě a do toho ještě odvodnění. Nakonec jsme se přeci jen dočkali svého pokoje, kde jsme si chvilku vydechli a opět jsme šli společně do haly, kde probíhala prezentace.
Celkem se odprezentovalo asi 350 závodníků, takže jen pro představu, celá kreace trvala další tři hodiny. Když přišla na řadu má kategorie, kulturistika juniorek, skoro se mi zastavilo srdce, když jsem spatřila své soupeřky. Obzvlášť mi uvázly oči na budoucí vítězce, která stála hned vedle mě. Nechtěla jsem se porovnávat s ostatními závodnicemi, ale přeci jen, v duchu jsem si říkala, že nemám moc šancí.
Po prezentaci následovala poslední povinnost, a to pořádně se vydrbat a nanést první vrstvu barvy. Nabarvená jsem padla únavou do postele a spala jsem jak dřevo celou noc.
Druhý den jsem v klidu vstala, má kategorie startovala až odpoledne, došla jsem si na snídani na rýži a malé kafe. V poledne jsem se začala pomalu chystat. Nanesli jsme druhou vrstvu barvy, nalíčila jsem se, učesala jsem se a snažila jsem si uklidnit nervy :D
Všechny závodnice z české výpravy byly nachystané a mohly jsme vyrazit do závodní haly, která byla asi 15 minut od hotelu. Nervozita se stupňovala. S bráchou, který mě jel s mými rodiči také podpořit, jsme našli klidné místo a vyčkávali jsme, až na mě přijde řada.
Přišel čas a šla jsem na věc. Pořádně jsem se snažila napumpovat svaly, udělaly se poslední úpravy barvy, nanesl se olej a hurá na pódium. Celkem nás nastoupilo 7. Proběhlo semifinále, které trvalo jen pár okamžiků a rozhodovalo se o tom, jaká šestice postoupí do finále. V zákulisí jsem se dozvěděla, že jsem postoupila. Po chvilce následovalo finále, kde jsme nejprve všechny nastoupily, proběhlo porovnávání v pěti základních pózách a potom jsme postupně předvedly každá svou volnou sestavu. Byla jsem trochu nervózní, ale jakmile začala hrát má hudba, všechno to ze mě spadlo a volnou sestavu se mi podařilo odpózovat, jak nejlépe jsem dovedla. Když jsme to všechny měly za sebou, nezbývalo nám už nic, než čekat na vyhodnocení, které ale bylo asi až po hodině. Takže jsem si sedla do hlediště a koukala jsem na ostatní závodníky. Byla jsem napjatá, jak to asi dopadne.
Opět nás v zákulisí svolali, abychom se nachystaly, že už bude vyhlášení. Adrenalin v krvi stoupl. Celá šestice byla nastoupena na pódiu. Když vyhlásili Maďarku na šestém místě, trochu se mi ulevilo. Pak ale přišla rána, na pátém místě řekli mé jméno. Nechtěla jsem odhadovat své umístění, ale tohle jsem nečekala, doufala jsem alespoň v 4. místo.
Bohužel s takovým rozhodnutím porotců se nedá nic udělat, jen to, že se musí jít dál. Mrzelo mě to moc, ale hlavní je, že vím, že jsem pro svou formu udělala vše, co jsem mohla a když se podívám na fotky, jsem se sebou opravdu spokojená. Na závodech jsem získala novou motivaci a příští rok se opět nachystám a doufám v lepší úspěch.
Teď mě čeká trochu oddech a po novém roce hurá do posilovny zlepšovat své slabiny.
Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomohli dostat se tak daleko. Nebudu jmenovat jednotlivě, protože bych nerada na někoho zapomněla, ale všem, kteří se mnou sdíleli tu dřinu patří velký dík.
