Jel jsem 1000 Miles na elektrokole – reportáž 2014

Nabízí se otázka, jestli je to dobrý nápad, půjčit si na 1000 Craft 1000miles nevyzkoušené elektrokolo. A jakého blázna by vůbec napadlo, večer před odjezdem uchystat stroj o váze bezmála 30kg pro ryze bikerský profil.  Musím přiznat, že jsem s 1kg nabíječkou ještě nikdy na bajkovačku nevyrazil a trochu mě z toho mrazilo. Nicméně trasu dobře znám a věděl jsem, že každých 60km bude kde nabít. Otázka je v kolik kam člověk dorazí. Co déšť, své udělá i bahno a jestli atypický rám takovou zátěž vydrží.

Sedím doma u PC, otekliny ze zátěže pomalu opadávají a mě mrzí, že dobrodružství skončilo. Tady máte kamarádi demo toho co jsem zažil:

Krušné hory za špatného počasí filmování opravdu nepřály - den 1. 
Byl jsem svědky jednoho ze dvou pádů Patrika Bartíka, dále jsem ztratil telefon, našli jsme ztracenou sigmu, kterou jsme v zápětí ztratili, jednou jsem dobře zbloudil, potkal jsem Zbyňka Šimčíka, který dobře zbloudil také.

nad Kraslicemi elektrokolo nebylo kde nabít a v Kraslicích všichni ještě zatím hodně pospíchali. Přijíždí cyklista za cyklistou a utvářejí se zabahněné hloučky. Radim chce pokračovat také dál a i já musím souhlasit, pokud cheme stihnout Božák. Bylo jasné, že si bez podpory elektromotoru do nekončícího stoupání pěkně máknu.

den 2. vstáváme na Božáku do mlhy a 6° C a vzhůru do nejprudšího kopce v okolí = na Klínovec. Ten den předjíždíme spoustu lidí a spousta lidí zase nás.

cesty v Krušných dovedou být opravdu nesjízdné, kompenzuje se tím menší převýšení terénu 

Zbyněk Šimčík po bivaku nutně potřebuje doplnit zásoby pití a jídla (tak jako spousta ostatních), líbí se mu sjezdy, ale má slabé brzdy, odcházejí mu prsty

cestou zdravím spoustu kamarádů a zrovna Pavel Chuchma měl tu smůlu, že mi padl do objektivu

se všemi jsem se opět uviděl na Cínovci během mého 4hodinového dobíjení baterií. Za tu dobu se asi 4x ochladilo a přešly 3 silné přeháňky. V týpýčku praskal oheň a bylo krásně. Během té doby jsem se sice přejedl, vznikla však spousta fotek a moc fajn jsem si popovídal. Bylo to obohacující a takovou pohostinnost jsem už na trase nezažil. Je to skutečná oáza.

Jan Vyštejn

Pavel Chuchma

Vojtěch Brychta - zajímalo by mě, kolik je mu let

Pavel konstantně žebral rohlíky a když všechno snědl, vyžádal si pečivo ještě na cestu :)

bábovku jsme dojedli a hned se zadělávalo na novou.

přijíždí Jana Doležalová a Petr Tichý

parta říkala, že jsem se zjevil z ničeho nic v jedné zatáčce a vyjel jsem kopec jak hovado. Chvilku jsem si užil pocit hovada a pak jsem vše vysvětlil :)

Ondřej Semerád

Pavel Macháček

Zdeněk Suchan a Jirka Boubín

pohoštění na Cínovci bylo fantastické, až mi to bylo trapné a šel jsem si pro veliké kakao k Lípě.

závodníci většinou vyslovovali Hřensko. Vládla obava, jestli stihnou přívoz. Nakonec jsem se i já vydal směr Děčín. Cestou od Děčína ke Hřensku jsem vlivem otřesů z poloviny utřepal zadní brašnu, ve které vezu nabíječku, foťák a pláštěnku. Duralový drát místo ocelového, to je nápad. Drží to na jedné straně a druhé pomáhá můj gumicuk. Většina zátěže musí ven a zůstává jen nabíječka.

navečer přeplouvám přívozem, stačilo počkat pár minut a pluji s celou skupinkou. Moc se nemluví. Někteří leží na podlaze a někdo nechal loďák s věcmi na palubě. Tak ho beru a předávám majiteli. Všichni vypadají, že toho mají plné krovky. Není už kde nakoupit, Ondřej sehnal ubytování a za chvíli večeříme u Emigranta. Klábosíme o všem možném, nejvíce Ondřej. Petr má totálně v háji pouzdra vidlice, hrozně se mu hýbe. Na otázku jestli na tom dojede spolu s Ondrou Semerádem jednohlasně říkáme, že nedojede. Plán byl pořídit novou vidli u Brabce v Rumburku. Snad se povedlo? Pavel pokračuje dál do tmy, kdežto naše nově vzniklá, 6 hlavá tlupa obsadí takřka celý penzion a provoní ho rašelinou, potem i mastí na ...

den 3. nejčasněji vylétla, v tu chvíli, první žena Jana Doležalová se svým doprovodem Petrem Tichým, který závod absolvuje na kole s brandem Škoda a vidlici Suntour má totálně vykývanou. Na záběru dvojici právě míjím.

vyhýbám se Šluknovu a jedu rovnou do Krásné Lípy. Prahnu po tom, abych zastihl vedoucí závodníky. Doteď nic, v Krásné Lípě nemám přesné informace jestli už projeli, a tak krátce nakoupím a jedu. Dobře jsem udělal, v terénu jsou stopy. Takže už tudy projeli. Dělám to vždy tak, že elektrokolo rozeženu na 25km/h, kdy ještě pomáhá a snažím tuto rychlost udržovat co terén dvolí (ve finále za celý výlet jsem natočil průměrnou rychlost 19,5km/h). Konečně před Krompachem Radek Musil - opravuje zadní kolo

ještě jsme si trochu popovídali 

pospíchal jsem dál, hnán zvědavostí na koho natrefím před Radkem. V kopci před Hrádkem jsem se konečně dočkal - Štěpána Stránského 

vůbec nevím kolikátý je a jak já tak on věříme, že špici vede Vít a Tyxa. Jak jsme si to vynesli, tak jsme si to také snesli, a protože mluvím vulgárně, pustil jsem tam písničku. Ze Štěpána vypadlo, že na zbylé 3/4 Čech má hotovost 800Kč a 800Kč na kartě. Vykulil jsem oči, protože vím, že na Mílích propiju (podotýkám nealko) a projím 300Kč/den. Štěpán se ale tvářil, že se s rozpočtem nějak vejde. Pak už jen dodal, že vlastně nemá pumpu a potřebuje si koupit novou. Připomnělo mi to situaci, kdy jsem loni taky pozbyl pumpu, koupil jsem si novou v Luhačovicích a ještě ten večer jsem ji mohl zahodit, protože byla zmetek. Doporučil jsem mu, aby jako já žebral. Vyžebral jsem totiž 3. pumpu v letním táboře.
Moc by mě zajímalo, jak to nakonec Štěpán všechno vyřešil.

cestou Štěpán suverénně sjezduje, a tak mapuje. Ošklivě kufrujeme. Při tlačení na správnou stopu ze mě leje. Na CP1 se Štěpán k překvapení všech ukázal být na průběžném druhém místě žádný další jezdec, o kterém jsme cestou spekulovali se před něj nedostal

a zatímco se povídalo, stihl přijet i Radek. Chování obou borců se okamžitě mírně změnilo. Hlídali si co říkají a sledovali se navzájem.

 

nabil jsem v Hejnicích a během té doby zkonzumoval 1 a půl chodu. Zbytek pizzy jsem si vzal s sebou. Obsluha byla perfektní a nechala mě nabít vše od kola, přes mobil, záložní pak až po tužkovky. Odpolední bikování na Smrku s elektro pohonem byla endorfinová parádička. Ještě mi zůstaly dvě čárky, a tak jsem mohl dovádět dle libosti. Bál jsem se původně, že to bude energeticky náročnější. Večerní Jizerky cestou do Harrachova byly tak vydařené, že jsem si pochvaloval i nejneprůchodnější stezku celých Mílí

v Jizerkách je to paráda

a ještě singlík

cíl byl Harrachov - Diana. Ráj to na zemi a blaho všech pupíků :) Dorazil jsem o hodinu dřív než byl plán a tak byla spousta času na povídání, jídlo i pití.

 

4. ráno za Harrachovem pod stoupáním na Dvoračky potkávám Jana Vyštejna a tak nemůžu jinak než udělat krátký interviuk z Cuku neboli rozhovor

 

šněruju to na Výrovku a zjišťuji, že Krkonoše mě a elektrokolu dají stopku. Doteď jsem na ECO režim zvládal 75km, ale  tady už musím TOUR režim, čímž se dojezd dramaticky snižuje na 55km. Poslední kilometr se drápu na Výrovku už jen vlastními silami, je horko a je to teda maso. Nedávám si ani chvilku pauzy, nepolevuji, co když nahoře někoho stihnu.

a taky že jo. Ještě nejsem u hotelu Výrovka, když se v dálce pustí dvě cyklistické postavy do prudkého sjezdu. Sprintuji, abych byl ve sjezdu také, abych je dohnal. Byl to Jan Tyxa a před ním pravděpodobně Jiří Kašpar. Honza nemá čím / jak zabrzdit, ale nakonec se mu to podaří a chvíli spolu mluvíme.

Jan Tyxa

Jan Tyxa

volným pádem do Pece 

 

v Peci pod Sněžkou zatímco jsem nabíjel se o mého oře vzorově staralo depo s půjčovnou elektrokol Intersport

Intersport s ekeltrokoly v Peci

a já tak měl čas trochu víc vyzpovídat loňského vítěze, ufona Jana Tyxu.

Honza nakoupil nové špalky a něco dobrého pojedl.

říká, že jednostranně nášlapné pedály byla špatná volba. Nezvykl si na ně a v kopcích se mu špatně nastupuje.

ukazuje mi také, kde mu rám po loňsku praskl a nechal ho zavařit. Vidlice nem bohužel dobrou boční tuhost a špalky mu v zatáčkch kontaktují ráfky. Musím pochválit Honzovo řešení předního blatníku. Honza říká, že se mu defekty nevyhnuly a diví se že dnes je tlak vysoký a nemusí dofukovat. Svěřil se také, že už se zhruba 5x vyboural. Má zalepený loket, jinak ale vypadá celý.

 

 

 

znovu se vychyluji z vytyčené trasy, vyhýbám se záměrně stoupání na Malou Úpu, protože jsem si jistý, že bych pak zůstal v Polsku bez šťávy. Jedu si to raději na lidský pohon nablížit do Chvalče, kde vyúsťuje zajímavá bikerská pasáž převzatá z Trilogy. Mohl bych tam udělat fotky Patrika nebo Honzy. Je to opět jedno z těžkých míst, kde mám díky KTM pocit, že mám supernohy. " Ten pokrok, kde se to zastaví? "

nikdo se ale za celou hodinu neobjevil, tak jsem si nafotil alespoň některé pasáže a sjel jsem si co jsem předtím vytlačil. Přišlo mi vtipné zavírání brány v prudkém svahu. Líbilo by se mi filmovat zručnost závodníků, jak si tím kdo poradí. Bohužel musím si vystačit sám a jedu dál.

vsuvka na úvod z minulých let: Tohle místo je  neskutečně zábavné a hravé. Po něm mi dochází, že nikde jinde si člověk tak skvěle a intenzivně nezajezdí, člověka to nakopne. 

 

doteď jsem skoro nepoužil baterie, tak teď statečně vjíždím do Polska. Ale i tak mám sevřený zadek jestli dojedu k Masaryčce. V Polsku pozdě odpoledne ještě hodně kilometrů před vjezdem do Orliček potkávám Patrika Bartíka, na kterého jsem od startu už neviděl. Už jen Martin Vít a čelo bude kompletní. Moc ale kompletní sbírce nevěřím. Už teď jedu nejrychleji jak můžu a nabíjet prostě musím.

Patrik Bartík

Odpolední příjezd na Šerlich a cyklista shánějící pumpičku

 

s Patrikem se před setměním rozdělujeme. Já musím hledat ubytování s elektrikou. Mám ale smůlu jak v Kláštěrci, v Petrovicích, v Mladkově. Kašparova chata je prý také zavřená, sdělují mi poslední hosté zavřené hospody v Petrovicích. Ale jedu, svítí se a směřuje tam auto. Tak zkusím štěstí. V Kašparce je soukromá zábava, okamžitě ale mám pivo a ubytování. Ve 22:30 bych těžko hledal ubytování, jsem vděčný za tu pohostinnost. A taky mrtvý, jdu hned spát. Provozovateli ještě jednou můj veliký dík, sympatický chlapík.

 

den 5.  ráno

večery a rána na Kašparce jsou obvykle krásné. Je to perfektní vyhlídkové místo.

 

za Mladkovem dojíždím opět Patrika, a tak už nikam nespěchám, protože vím, že Martina Víta ani Štěpána Stránského do CP2 nedojedu. S Patrikem je to však fajn cesta, není důvod měnit. Hodně povídáme. Spíš já povídám :)

Patrikovo kolo před prodejnou. Vše ostatní bylo a bude ještě pár hodin zavřené.

stoupíní křížovou cestou.

 

Když na kralickém masivu nabíjím. Patrik mě předjíždí a já ho zase dojedu o hodinu později. Drtím svých klasických 25km/h.

Pak jsem byl svědkem Patrikovo nebezpečně vypadajícího zavrávorání a pádu do špičatých kmínků jako bodců keltského oppidia pod svahem. Zůstaly 10cm vysoké po proříznutí cesty křovinořezem.

 

kmínky trčí podél cesty a kolo na nich zůstalo napíchnuté.

Patrik měl naštěstí veliký přistávací batoh a kliku.

Patrik cestou ještě dostává od kameramana Jardy Jindry na řídítka GoPro kameru.

zkusil jsem to vyjet, ale na to byly i supernohy krátké. (překlad: naprosto bez šance) Tak čekám na Patrika a fotím.

Pak už nás vítá CP2. Patrik se zdržuje asi 2,5h, dává novou galdu, trochu odlehčuje, dvakrát pojí a pokračuje za dobrodružstvím. Kdeždo pro mě to tady končí. Musím vrátit kolo, které má zamluvený další zákazník. I tak to byla klika, že se našlo volné v tomto termínu. Jsem rád za to co jsem mohl zažít.

v pátek ráno fotím kola všech, kdo přijeli v noci.

těsně před mým odjezdem (o minutu mi málem ujel vlak) přijíždí Jan Tyxa v cíli 500 miles. a ještě vážení. Později Honza bohužel závod na CP2 vzdal.

Závěrem bych chtěl moc poděkovat M2 Cyklosportu za jejich přístup, ochotu, servis a vše okolo elektrokola. Protože předpokládám, že jsem ho více opotřeboval než zaplatil za jeho pronájem. Cena za pronájem pro širokou veřejnost je totiž skutečně lidová 300,-/den, proto alespoň touto cestou dávám moje doporučení. Stojí to za to. Supernohy ! :) vimeo.com/100630154

PS: zhubnul jsem 1,35kg, vrátil jsem se oteklý cca 2,5kg vody, ale ta do dvou dní odešla