Jak dopadlo mistrovství České Republiky ve street workoutu pro Jana Holince?

Jak dopadlo mistrovství České Republiky ve street workoutu pro Jana Holince

Za letošní sezónu jsem se zúčastnil již 3 soutěží a to v Praze, Rakovníku a v Karviné, ale bohužel se mi ani na jedné nezadařilo a mě se začala vytrácet motivace a energie. Na první soutěži jsem si totiž špatně rozložil své síly, na další jsem spadl z hrazdy a na třetí jsem spadl z bradel a po zbytek mého setu jsem byl rozhozený a nejistý. Když jsem se potom připravoval na nějakou další soutěž tak jsem byl demotivovaný a v hlavě jsem si jen přehrával, co tentokrát pokazím, nebo čím si udělám ostudu.

Abych tedy vysvětlil v čem vlastně spočívá styl mého soutěžení.

Soutěžím ve freestylu, což bych mohl přirovnat ke sportovní gymnastice. Na každé soutěži se různí počty porotců a i čas na předvedení. Když to převedu na sobotní šampionát, tak zde konkrétně byli 3 porotci a čas na předvedení mé sestavy v prvním kole byl 2 minuty. Během tohoto času měl každý prostor na předvedení svých dovedností na bradlech, hrazdě, zemi nebo stálkách (taková menší přenosná bradla). Každý porotce měl na starost hodnocení jiných aspektů a to body od 0 do 30 ti. Jeden porotce hodnotil statiku, což znamená silové vydržení v určitých pozicích (např. Stojka), které musí trvat minimálně 3 sekundy, jinak ho porotce neboduje, protože to působí jako kdyby freestyler daný prvek nezvládal. Počet bodů rozhodčí uděloval podle kvality provedení, náročnosti jednotlivých prvků a pestrosti. Další porotce hodnotil dynamickou akrobacii, což jsou různé toče a otočky kolem hrazdy a potom dynamickou sílu, což jsou například přítahy na jedné ruce nebo kliky ve stojce. Body potom svědčily jak o náročnosti jednotlivé dynamiky tak o kvalitě provedení - například pokud během otočky na hrazdě škrtne soutěžící nohama o zem, tak nemůžu být hodnocen stejně jako někdo, kdo otočku provedl bez chyby. U zmiňovaných shybů může rozhodovat to jestli si při pohybu k hrazdě freestyler kopne nohama nebo jestli ho provede s rovným a zpevněným tělem. No a poslední rozhodčí hodnotil celkový dojem a propojení mezi statickými a dynamický prvky – tedy návaznost. Lépe hodnocen byl ten, kdo udělal nějakou statickou výdrž a z ní elegantně dynamické prvky a celé to působilo propojeně a nevypadalo to, jako když udělá jeden prvek a pak se neohrabaně přesune do jiného. Každopádně ještě dalším důležitým kritériem, které měl právo hodnotit každý porotce je chybování. Pokud někdo spadnul z bradel nebo hrazdy tak rozhodně nemohl dostat plný počet bodů. Body od poroty se potom sečetly a 6 nejlepších atletů z každé kategorie postoupilo do finále, kde se jelo stejným stylem. Aby bylo fér to, že má každý jinak velké tělo se kterým předvádí své výkony, tak byla soutěž rozdělena celkem do 3 váhových kategorií a to do 68 kg, od 68 do 80 kg a nad 80 kg. Já aktuálně vážím okolo 85 kg takže jsem soutěžil v nejtěžší váhové kategorii.

Zpátky k mé situaci před šampionátem. Říká Jan Holinec:

Říkal jsem si tedy, že když jsem 3x krát neuspěl tak při mně síla letos asi moc není. Dva týdny před mistrovstvím jsem si vymyslel, jak asi bude vypadat moje sestava do prvního kola případně kdybych postoupil tak další sestava do finále. Zpřísnil jsem své tréninky a soustředil jsem se především na striktnost provedení a na náročné silové a dynamické prvky. Pár dní jsem strávil v tělocvičně určené přímo pro můj sport, kde jsem mohl trénovat nad žíněnkami a měl jsem tak větší jistotu, že případný pád nebude tolik bolet. Mimo to jsem trénoval především venku na workoutovém hřišti (to jsou takové ty prolézačky na cvičení pro dospělé) v České Lípě, ale zrovna v těch největších vedrech. Takže přímé slunce, vedro, pot a rychlejší únava mi zrovna nehrály do karet, ale možná to byl zrovna ten motor, který mě hnal vpřed, abych do svých tréninků dal maximum a chodil domu až když ve mně nezbylo ani kousek sil. Dva dny před soutěží jsem dal takový lehčí trénink a den potom jsem zahájil pořádnou regeneraci v bazénu a sauně. No a v sobotu v půl 8 jsem vyrazil do Prahy, odjel obě soutěžní kola a domů odvezl zlato. Podpora mých kamarádů, kteří buď soutěžili nebo jen fandili byla obrovská a já jsem si hlavně celou akci pořádně užil. Sice jsem se poslední dobou moc nezaměřoval na svalovou výdrž a tak pro mě byly ty dvě minuty docela náročné, ale i přes hromadu krve ve svalech a zrychlený dech se mi povedlo vše, co jsem měl v plánu a byl jsem neskutečně šťastný. Vítězství pro mě mimo jiné znamená postup na mistrovství světa do Moskvy, které se koná za 3 týdny. Takže jestli jsem poslední dva týdny makal tvrdě tak teď musím ještě tvrději. O své přípravě vás budu určitě informovat a doufám, že do ní dám maximum a v Rusku neudělám naší zemi ostudu.

Jan Holinec

Instagram
Facebook