Filip Degl 1000 Miles 2015 - vítězství přes hranici bolesti.. pokračování

 

Dělám různé vynucené zastávky, je jich nepočítaně. Nejlépe mi zabírá led na Komáří Vížce, vzápětí rum s colou na Cínovci u Fialů a sprej od Yvči, kterým mi koleno ošetří na Moldavě. Zároveň k překvapení sděluje, že jsem stále první! Proto logicky jedu dál. Dostáváme přání dobrého pořízení, škvarkové placky a sladkosti z penzionu na cestu. Zatímco během dne jsem pořád zastavoval a ztrácel, po tomto mixu povzbudivých ingrediencí vydržím jet co nejdéle až do hluboké noci. Už neztrácím čas.

S Danem jsme klábosíme o tom jaké to může být jestli vyhraju. Že mám reálnou šanci, když jsem stále první. Vykládal jsem mu, jaké těžké chvíle jsem zažíval poslední noc v roce 2013. Ten rok jsem spal tak málo, že mi hlava nezávisle na vůli vypověděla vědomí za jízdy do prudkého stoupání poli nad Kraslice. Neusnul jsem, nohy stále šlapaly, ale zrakové centrum odstřihlo obraz a připojilo mi paralelně běžící sen o tom jak se zvýšky pozoruji. Viděl jsem se, jak frekvenčně kmitám nohama ve vysokých klasech, ale hlava mi říkala, že je to sen. Souběžné vědomí si stále uvědomovalo, že nespím a že je to problém. Moje vědomí se to snažilo přemoci. Bizarní stav, kdy člověk ví, že sní za bdělého stavu. Že ztrácí ostražitost pro realitu. Nevidí nebezpečí na cestě a nezmění to ani facky. 

 

Z Moldavy se už za šera brodíme krušnohorskými lukami zmoklé trávy až po pas. Kudy jet, není v trávě znatelné. Padne tma, pofukuje vítr, razím cestu travou. Vlnícíse vysoká zmoklá tráva navozuje pocit, jako bych se prodíral vlnami moře. Pak spatříme v dáli slabá světla obydlí, prudce klesáme, asfalt! Říkám Danovi, že tohle si pěkně nastoupáme zpět. A taky že ano. Sklesali jsme hodně, a tak brzy následuje prudká, horolezecká vložka do kolmé, lesní stěny, která se pak sice trošku položila, ale za tmy se zdála nekonečná. Občas bych přísahal, že jsem zahlédl turistickou značku, ale pochybuji, že tudy někdo chodí. Pak přichází unikátní a nezaměnitelné místo spleti milionu kořenů podél Flájského plavebního kanálu. Na mokrých kořenech se snažíme všechno jet. Nejsme o moc rychlejší než kdybychom to šli pěšky, ale ušetříme nějaké síly. Když během toho srovnávám s rokem 2013, jsem letos schopný zvládat technickou jízdu. Jsem totiž vyspalý a odpočatý. Jedu a jdu už 18 h na TF 90. Zato s pocitem že mi kolenem někdo prostrčil klikovou hřídel. Nervová soustava je od neustále, opakujících se pulsů bolesti podrážděná a pomalu zvláštně otupuje. Připadám si také tak toho trochu jako v cizím těle.

Plavební kanál za námi. Už se motám a vím, že pokud by přišlo něco podobně dobrodružného, příliš bych riskoval. Mohl bych víc ztratit než získat. Podle hodinek je zároveň poslední šance něco naspat, jedeme déle, než jsem plánoval. Uvidím přístřešek a rozhodnutí na jistotu je jasné. Další příležitost být nemusí. Zastavuji Dana, který je nadopovaný adrenalinem a jel by jinak dál. Akorát beze mě by nevěděl kam. Spoléhal na mě, že budu navigovat a jen se mě bude snažit udržet. V praxi to nyní vypadá tak, že jede za mnou nebo vedle mě, pokud to cesta dovoluje. S nějakým předstihem vykládám, co nás čeká. Dan má alespoň papírovou turistickou mapu, jenže bez zakreslení, kudy trasa závodu povede. 

Chystáme se ke spánku. Dan vytahuje lákavý, podzimní péřový spacák, převléká se do suchého, čistého oblečení a lehá si na karimatku. To je pro mě něco jako nóbl hotel v tu chvíli. Já totiž pěkně tak jak jsem promočený, ve všem oblečení, které si vezu, šup do termofólie zapařit si svoje klima. Protože jsem výrazně odlehčoval výbavu tzn. odhazoval jsem asi 500 g vybavení, ulehám jen na tvrdá prkna úzké lavičky. Lavička je tak úzká, že si nemám jak lehnout na záda. Tak ležím na pravém rameni a opírám se zády o stěnu, abych nespadl. 

Vracíme se na samý začátek tohoto vyprávění. Probudilo nás houkání kotoučové brzdy, vyrazili jsme za domnělým Petrem Tichým. Pak mi Dan položil ruku na rameno a oznámil, že jsme dojeli Jana Tyxu.. 

Je poslední den závodu, pondělí 13.7.2015 brzy ráno. Právě ten den, kdy se o všem, co se událo za posledních 7 dní, rozhodne. Kdy se uzavřou stovky kilometrů nonstop úsilí, bezmála milion šlápnutí. Sečtou se desítky úkonů a chyby, kterých se člověk dopustil. Ten výsledek dá rozdíl mezi vítězem a druhým. Ani jeden z nás nechce povolit. Nesmí to všechno úsilí přijít na zmar. Jsme v Krušných horách, kde je poměrně zima a mokro, do cíle "už jen" něco kolem 160 nekonečných kilometrů. Přišlápli jsme s Danem a dojeli na Honzovu úroveň, pozdravili ho. Honza odpověděl bez nálady. Já bez otálení jsem mu začal od plic nadávat. "Ty vole víš jakou bolest jsi mi od rána způsobil.., kolik mě to stálo tě dojet? Ty chceš prostě vyhrát přes mrtvoly." Byly to upřímné pocity, které jsem v sobě nedokázal, nechtěl utlumit. Zároveň už s mírnou nadsázkou, protože se mi ulevilo. Honza kontroval "Vždyť mě přece taky jde o druhé místo" a pak ještě něco zamumlal.

Následovala pomlka. Naše trio mlčky ujíždělo krajinou. První se rozmluvil Dan. Já zatím kameramanovi Járovi předal informaci, že jsme se sjeli a jedeme spolu. Bude na nás čekat za Horou sv. Šebestiána. Teď se bolest zdála snesitelnější, když vím, že svedu udržet krok. Rád jsem ji snesl. Honza se občas pokouší o únik, ale funguje už jenom na výpary. Jeden takový podnikne na horizontu Hory sv. Šebestiána, kdy neomylně prchá k jediné otevřené "restauraci" v tuto ranní hodinu, k benzince. Únik se mu ale nepodařil. Všichni nakupujeme. Stále nemluví, zamračený z regálů vytahuje co potřebuje. Žádné příměří. Ve vzduchu visí soutěživost. "Budeme teď jako soutěžit, kdo to do sebe rychleji nahází a pak vystřelíme jako smyslů zbaveni do zbytku závodu?" Přemýšlím. Honza je v pojídání rychlejší, nebo jsem se toho rozhodl sníst víc než on. Oznamuje, že pojede, protože pak stejně ještě musí měnit desky. Říkám mu, aby desky vyměnil už tady a pojedeme na kameru společně. Odtud vzniklo toto video. Pístky se nechtěly roztáhnout a kotouč ne a ne do třmenu. Tak Dan vypíná kameru a Honzovi pomáhá. Konečně tam Honza kotouč vpasoval. Pak vytahuje balíček cigaret a uklidňuje se. Najednou má úplně jiná gesta a chování. Takového ho neznám. Kulíme s Danem oči. Přitom s sebou skoro nic neveze! "Ty kouříš?" Něco odvětil. Dojezeno, dokouřeno, vyrážíme. V prudkém stoupání vysypaném hrubým štěrkem všichni sesedáme a tlačíme. Honza se drží pozadu, protože si znovu zapaluje. Konečně přijíždíme k železnici, kde nás čeká Jaroslav. Po průjezdu před kamerou do toho Honza šlápne a pomalu se nám vzdaluje. Začínám propočítávat, jestli mi může ujet o 120 minut. Mám totiž právě 120 minut bonifikaci za zdržení organizací závodu v CP2. To znamená, nesmím přijet o více než 120 minut za Honzou jinak jsem celkově prohrál. Vychází mi, že pokud pojede každý kilometr o 1 minutu rychleji než já, může Honza můj náskok bez problému smazat. Chtě nechtě jsem nucen dělat co ještě dokážu. Přehustil jsem zadní kolo, nechávám Dana za sebou vykonávat malou potřebu a drápu se na Klínovec. Klínovec jsem opravdu vyfičel. Kameramana Járu potkávám ještě nahoře, kde mi hlásí, že ztrácím 30 minut. Chce něco natočit, ale já nechci zastavovat. Vždyť jde o minuty. Už jen 90 minut náskoku. S Danem se znovu shledáváme až na Božím Daru. Docela se pořád snažím jet. Když Jaroslava míjíme v Přebuzi, hlásí, že ztrácím už jen 15 minut. Jsem ale úplně bez sil. Z těch neustálých impulzů bolesti se motám a ztrácím rovnováhu. Prášky už  jsem po ránu vysadil. Myslím, že mě utlumovaly. Slézám z kola, motám se, pravá noha mě moc nepodrží. Přesto už vím, že si krátkou přestávku můžu dovolit. 

 

Hlavní přestávku na jídloa zásoby jsem naplánoval do Kraslic, protože ačkoliv už se člověk vidí v cíli, z Kraslic to ještě trvá. Do Kraslic je to sešup jako do pekla. Až nám vadnou kotouče. Nechápavě se na sebe s Danem díváme. Jak si tady poradil Honza Tyxa s jedinou přední, ke všemu mechanickou brzdou, která má páčku dětské velikosti. Asi jako na  rychloupínáku, za jízdy kroutíme hlavou. V Kraslicích v pekárně shromažďujeme naposledy zásoby na cestu a v Asijské restauraci usedáme na polévku. Obsluha je dlouhá, ale už nepospícháme. Polévka výborná. Ještě WC, poslední SMSky, povídáme si... a užívám si to.

 

Cíl! Vydřel jsem si to, myslel jsem že nedojedu. 300 km se závadou na těle, pro kterou se Míle vzdávají. Že se o tom nikde nedočtete? Nevím. Asi by to nebyl vhodný obraz Mílí. "majitel firmy" by neměl přitahovat pozornost. Hodnotnější jsou asi jiné příběhy. Ale pro mě je to těžko pochopitelné. Tohle drama, napínavý duel mezi Honzou a mnou. Spousta nečekaných zvratů, zážitků a přetahování se do posledního kilometru na minuty.

Dan a já v cílové chaloupce u Pepíka.

Pepík a já se začínající narkózou celého těla.

Některým, zvláštním povahám se moje vítězství nelíbilo. Soutěž přestala být soutěží a začala být politikou. Vyvíjely na organizátora tlak. A on tlaku podlehl. Po dvou měsících moje vítězství odvolal. Odůvodnění: Danova přítomnost a nepřesné hlášení pozice. Přitom nevyšly najevo žádné nové skutečnosti. Hrál jsem otevřenou hru. Jan Kopka vše věděl naším projetím cílového oblouku.

Logicky přišla spousta otázek i kritika co to má znamenat. Řešilo se kdo z historických vítězů, měl či neměl doprovod, jestli se potkal s rodinou a podobně. Rád bych připomněl, že i já jsem loni doprovázel některé závodníky na elektrokole KTM a Jan Kopka o tom věděl. Dejme tomu, mohl to být test, jak se k tomu organizátor postaví. Podle všeho to bylo v pořádku. Dohady by mohly pokračovat jakou penalizaci měl dostat Honza Tyxa za porušení jízdy v chráněných krajinných oblastech, nebo silničních pravidel... (Ale o tom se v žádném průběžném zpravodajství nepíše.) Když hrozilo, že bych přece jen po právu mohl být vítěz, i našlo se řešení. Nevyhlásit letos vítěze vůbec.

Odůvodnění: Polomy na Jesenicku. Co k tomu dodat. Utěšuje mě jen to, že krasobruslaři jsou na tom ještě hůř. Tam mají rozhodčí 100% patent na pravdu.

Pak se ale najdou tací, kteří budou tvrdit, že mi Dan balil věci, nebo mi vařil, nebo snad mě tlačil. A to už je opravdu moc. Rád bych takovým poslal vzkaz: Víte o tom *****.

Dan mě doprovázel celých 24 h. Dvakrát jsme se v průběhu jeden druhému ztratili, hledali se pomocí telefonu. Jednou za Kovářskou. Potkali jsme se zase až na Božím Daru. Podruhé za Kraslicemi. Potkali jsme se až v cíli. Sám Jan Kopka ve svých knihách píše, že přítomnost druhého je zpomalující. Zastávek na převlékání, na čůrání i na jídlo je více. Každý má krizi v jinou dobu. Proč tedy má být Danova přítomnost záminkou pro moji penalizaci? Nijak mi to neulehčil. Zpříjemnil to ano. Zpomalilo by mě to, kdyby tam nebyl? Zastavilo by mě to? Nemyslím si. Zažil jsem toho za půl dekády Mílí už hodně. Míle znám dobře a už vím co a jak. Dan o tom nevěděl nic. Pro něho to byl zážitek, kterým jsem ho prováděl.

Výklad pravidel hovoří jasně: "Pokud se závodníkem pojede jeho kamarád nebo fanoušek, je to v souladu s pravidly. Kamarád Vám ale nesmí nic přivézt, vozit bagáž nebo jinak pomáhat.

Lada Pěničková

organizační tým"

http://www.1000miles.cz/forum?mingleforumaction=viewtopic&t=11

A proč jsem se do toho vlastně letos popáté pustil? Protože už jsem si tak nějak zvykl. Patří to k mému létu, člověk si vydatně zajezdí. Ani jednou jsem ještě nevynechal. Loni jsem jel mimo startovní listinu na elektrokole KTM

Nebo také protože žiješ jen jednou a když cítíš, že bys na to mohl mít, tak to zkusíš. Chceš vědět kde jsou tvoje hranice.

Co mi to dalo? Životní cíl na rok. Motivaci zvednout zadek a jít něco dělat.

Uvažujete o Mílích? No zvažte to. Máte slušnou pověst. Jenom proto, že to pojedete, můžou se pak o vás psát různé věci v médiích. A není to příjemné.

Závěrem jedno moudro, citát k zamyšlení: " Překvapuje mě, že lidé že obětují zdraví, aby vydělali peníze a potom utrácejí peníze za to, aby své zdraví získali zpět. Překvapuje mě, že se tolik strachují o svou budoucnost, že zapomínají na přítomnost. Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli zemřít a že umírají, jako by nikdy ani nežili. "

 

Jako poděkování jejich autorům vybrané SMSky před, během a po akci

09.01.2015 V: Šel bys do toho , že bych s tebou natočil dokument od zimní přípravy až po CP1? Po startu bych jel většinu s tebou. Ale zatím to mám jen ve fázi nápadu, ještě se domluvím s J.J. jak to bude chtít točit atd.

04.07.2015 V: Tyxa nemá zadní brzdu...

07.07.2015 J: Nějak nemůžu spát a říkám si, jak se ti asi jede. Doufám, že snad v pohodě. Pokud rosničky nekecají, tak zítra odpoledne přijde déšť a příjemné ochlazení. Drž sa!

8.07.2015. P. Nazdar zabijáku, koukám, že tomu dáváš pořádně.. Jsi i na pár super fotkách na webu... tak ať tempo, energie, chuť, síla a technika vydrží a doveze Tě zdárně až do konce! GO GO GO

Š: Filipe pekne rozjety tak to neposer nebo me naseres! kdyz bude nejhur propujcuji ti svoji mantru: HLAVA JE PALIVO TĚLO JE STROJ!

N: Filipe MAKEJ MAKE MAKEJ !!! Jedeš si pro vítězství a pro muffiny a jak říkáme my draci, ne každá bolest musí nutně něco znamenat! Jsi favorit a všichni ti věříme.

T: Filipe drž se! Jsi férový bojovník, který bojuje čistě. Jestli si někdo to vítězství zaslouží, tak jsi to Ty chlape. Myslím na Tebe

09.07.2015 I: Filipe, skvělá jízda!!! Doporučuji mít před soupeři stále hlavu vztyčenou a úsměv na rtech :) Tobě to pomůže a je to rozhodí. (dovoluji si fandit s tykáním :)

T: Fíďo nedej se! Hoň ho jak psa.. to dáš! Ty vyhraješ !!!

M.J.: Super. Už jsem to napsal na skupinu a chodí gratulace :) Já mám radost, jako by König vyhrál etapu. tak odpočiň tak akorát a makej dál. Ještě psal Josef - kamera, že je to tím, že si máš dát guláš... Držíme pěsti, nejsi sám. Tak se drž.

M.M: Chlape seš na cp2, buď to s tyxou byla fáma, nebo jsi ho fakt stáhl!!! Šikula v každým případě!!! Dáchni, dej pár borůvkovejch knedlí a šupky hupky do sedla! Směr Skalná, ať můžu všude říkat, že mám za souseda vítěze Mílí? Držím palce Filipe

Š: Dávej to neusínej! Nevím přesně kde jsi, tipuju nějaké Rychlebky Orličky..

10.07.2015 N. Ahoj. Četla jsem zprávu z CP kvůli polomům  a těm komplikacím. Pořád ale věřím, že ty ostatní dojedeš a ukážeš jim záda, pokud se tak už nestalo. Myslím na tebe kudy chodím. Hlavně, že je už trochu líp se žaludkem. Drž se!!! Pro mě jsi vítěz už teď. N.

J.H: Ahoj Filipe, pořád tě sleduji, jak si vedeš a fandím. A hlavně ti věřím, že to vyhraješ. Ať ti to šlape.

P: jéééééééééééééééééééď!!!! šlapéééééééééééééééééééééééj!!! Seš fakt borec, Filipe... ještě kousek a seš tam

D: Nazdar mílaři, jsem četl, jak jste měli dobrodružný přejezd Kraličáku, ještě, že jsi nebyl v daný čas n atom krušném místě... teď už bude lepší počasí. Jedeš skvěle, takovou dávku, budeš diskvalifikovanej za motorek v prdeli :). Už mám nabalen, zítra ráno vyrážím" :D Hurá do kopců, jen asi zase pojedeš sám... to tvé tempo vůbec nepolevuje :) Pořádně naber sil" je to už pár kopečků, to dáš s přehledem! ciao Dan

11.07.2015 P.M: Filipe co máš letos za elektrokolo, že tak jedeš? :D Super, jen tak dál. Pavel

I: Filipe, paráda! Honzík Tyxů se sice chová nesportovně, ale věř, že "na každou svini se vaří vofa!" BOJUJ!!!

K: Zdar Filipe, zbývá ti už jenom závěrečný spurt, tak to tam narvi jak Cavendish a Tyxu si namaž na chleba! Dej mi dobrej důvod vzít ve středu na vyjížďku flašku šampaňského. tak šlapej sakra!

12.07.2015 N: Už seš tak blízko :) ty ten loňskej čas určitě pokoříš. držím palce na poslední úsek, teď už se pojede na krev! Jsem ráda, že už je ti líp.

N: Koukám na ty mejla a kroutím hlavou. Ty jsi opravdu bojovník!! Klobouk dolů! Jeď dál, už to máš skoro za sebou :)

T: Ahoj Fíďo, doufám, že koleno moc nebolí. Věřím, že všechny útrapy nakonec překonáš  a zdoláš. Teď už máš cíl o hodně blíž a nenecháš si to vzít! teď se ukáže Tvá poctivá příprava a silná vůle. Držím Ti palce

Š: Vole kurňa nějaký skasky o tom, že jsi chtěl vzdát. Je to těžký, ale kurně vůbec nemysli na to, že by jsi to přenechal Tyxovi! Jinak ti osobně přijedu nakopat zadnici. Drž se. Zdraví

V: Prší a minimálně 2h ještě bude. Tyxa déšť rád nemá...

B: Ač to asi nevíš, sleduju tvůj postup a držím pěsti. MOOC fandím a doufám, že dojedeš.

13.07.2015 V: Nechrň a šlapej.

T:  Filipe, doufám, že noc byla dobrá a že ses posunul hodně k cíli. Hlavně dojeď v pořádku. Přeji Ti úspěch!!!

P: Jéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééď!!!! :)

M.M: Filipe zdraví Chudčice!!! Máš posledních pár kiláků makej kámo zvu Tě i s rodinkou na pořádnou flákotu. Tak až to dotáhneš do cíle a dáš se do kupy spácháme to u nás na zahrádce. Můžeš přijet na kole jestli chceš :o)))

M.J.: Makeeej už netrpělivě vyhlížím v cíli. Pořád obnovuju tu stránku a pořád nic

M.M: Teď koukám, že jsi v cíli!!!! Obrovská gratulace Filipe! Nevím jestli teda jsi první nebo druhej ale ve finále je to úplně jedno. Jseš borec dal jsi do toho 150 % a snad i víc. Klobouk dolů a teď relax a návštěva ortopeda ???

T: Gratuluji Filipe!! Vidím Tě v cíli a podle všeho bych řekl, že jsi dosáhl, co sis předsevzal !!! Gratuluji Ti moc...., konečně mám klid.

P: Ahoj Fíďo, zkoušel jsem volat, ale asi to máš ještě přesměrované... doufám, že jsi v pořádku a neupadla Ti ta noha :) seš fakt borec! gratulace !!!

N: Máš to za sebou. Velká gratulace a obdiv :) jak se cítíš?

14.07.2015 B: Po včerejší nejistotě s úlevou zjišťuji, že jsi PRVNÍ!!! Obrovská gratulace! Moc jsem ti to přála. hezky regeneruj ať můžeš pořádně užívat vítězství.

I: Filipe, velká gratulace a poklona za výkon, bojovnost a čas dokonce pod 8 dní!!! Věřím, že koleno bude brzo zase pně funkční. Těším se na info o podrobnostech závodu.

P.V: Filipe, upřímně a bez závisti Ti blahopřeji k vytouženému a zaslouženému vítězství. Bylo to tradičně napínavé. Sledoval jsem Tě a trochu se obával Kyborgovy zarputilosti, ale z vítězství rozumu a taktiky mám upřímnou radost. Mezitím, co Ty si válíš koule na kole, já makám s předváděčkami kolekce na jaro/léto 2016, dnes pro změnu v Brně, tak Ti přeju rychlou regeneraci a šup šup do procesu. Zdravím i Hanku, má-li po tom všem Tvém trénování s Tebou ještě něco společného.

P.M: Velká gratulace, seš dobrej ;-)

T.H. : Gratuluji k vítězství závodníku! Škoda, že nepiješ, zapili bysme to  :)

J.H: Ahoj Filipe, seš dobrej. Celou dobu jsem na tebe myslel :). například včera, když jsem přišel do práce, poté, co jsem celý víkend nebyl na internetu, tak jsem jako první koukal na 1000miles

Chalupa Bernatice: ahoj Filipe ! jsi fakt borec :) bylo mi ctí podílet se na tvém úspěchu! velká gratulace! my jsme vařily vývar i guláš... škoda, žes nejel o den později :) jinak jsme ti pořád online fandily a myslely na tebe kde asi tak šlapeš :)  kloubní výživu ráda vyzkouším aspoň na ty nehty vždycky dobrý :D doufám, že se dáš po závodě brzy do pořádku a příští rok tě uvidíme opět na trati :)

Ajax loader