Splout 1000 mil po Mekongu v kajaku a na rychlostní C1

1000 mil po Mekongu

Sjet Mekong na rychlostní kanoi a kajaku? Znělo to lákavě, ale taky dost bláznivě. A z obou těchto důvodů jsme prostě nemohli odolat.

Délkou bezmála 4909 km je Mekong jedním z největších světových veletoků. Jeho jméno pochází z thajsko-laoského „Mae Nam Khong“, což v překladu znamená „Matka Vod“. Pramení na Tibetské náhorní plošině ve výšce zhruba 5 000 m n. m, odkud stéká do jihočínské provincie Jün-nan, zčásti tvoří čínsko-barmskou a posléze barmsko-laoskou hranici. Na horním a středním toku je krajina hornatá, řeka proudí v úzkých soutěskách a vytváří peřeje. Počátek dolního toku je vymezen soutokem Mekongu s řekou Ruak ve Zlatém trojúhelníku (trojmezí Barmy, Thajska a Laosu). Vyznačuje mírnějším reliéfem krajiny a výrazně větším povodím, což způsobuje rychlý nárůst průtoku. Mekong tvoří převážnou část hranice mezi Thajskem a Laosem a pouze několikrát se od hranice odklání. Při opouštění Laosu celý tok na krátkém úseky strmě klesá, vytváří mohutné vodopády Khon a následně se rozlévá do kambodžské roviny, kde se nachází unikátní jezero Tonle Sap. To je díky svému vodnímu režimu, kdy se v období dešťů zaplňuje a v suchém období odtéká, nepostradatelné pro obživu místního obyvatelstva. Dále řeka protéká hlavním městem Kambodži Phon Pehnem a vtéká do jižního Vietnamu, kde vytváří širokou deltu a vlévá se do Jihočínského moře. Mekongská delta byla jedním z bojišť vietnamské války, je proto zajímavá nejen z přírodovědeckého, ale i historického pohledu.

Naše expedice 1000 mil po Mekongu byla druhým sjezdem delšího úseku řeky na sportovním plavidle (prvosjezd: Mike O´Shea, 2004). Narozdíl od první expedice jsme pádlovali na tzv. rychlostních lodích – lodích konstruovaných pro dosažení maximální rychlosti na klidné vodě. Tyto lodě sice dovolí urazit denně mnohem větší vzdálenost (50 – 80 km); na druhou stranu jsou ale vyrobeny pro závodní použití a jsou tudíž nejen rychlé, ale i extremně vratké a umožňují přepravit pouze minimum nákladu. Náš plán byl tedy sjet tolik kilometrů dolního toku, kolik nám jen naše možnosti dovolí.

Samotný průběh naší cesty představujeme v následující fotoreportáži:

Mapa naší trasy, modře jsou upádlované kilometry na vodě. Úseky nesjízdné pro rychlostní lodě jsme zdolávali po souši (zdolávali doslova, protože doprava dvou pětimetrových lodí zeměmi s minimální infrastrukturou a prašnými cestami bylo často víc náročné než samotné pádlování:).

Prvním problémem byly samotné rychlostní lodě: přeprava letadlem je kvůli jejich délce přes 5 metrů nereálná (nadlimitní zavazadla končí na 4 metrech), přeprava kontejnerem po moři časově a logisticky náročná a tak jsme nakonec zvolili variantu výroby přímo na místě. V Thajsku jsou dva výrobci rychlostních kajaků a kanoí, které se nám díky pomoci českého trenéra thajské reprezentace podařilo kontaktovat a výrobu na dálku domluvit. Napětí jak to vše dopadne z nás spadlo s dílně v Chiang Mai na severu Thajska, kdy jsme viděli, že lodě jsou bytelné (tudíž i poněkud těžší než jsme doufali) a tak by nároční podnik by měly vydržet.

Vyrazili jsme z oblasti tzv. Zlatého trojúhelníku (na styku hranic Barmy, Thajska a Laosu), která získala své jméno díky významné produkci máku setého používaného k výrobě heroinu. Na několik set kilometrů nás řeka zavedla do neprostupných monzunových lesů v severním Laosu. Koryto Mekongu je tu sevřené mezi skaliska a vcelku svižně teče...

Na břehu domorodci rýžují zlato…

Nebo se z mlhy noří neproniknutelné, nekonečné lesy….

Tu a tam se ale najde i plovoucí hospoda…

Z nedotčených pralesů jsme sjeli do rýžových polí thajsko-laoských rovin, kde se Mekong za přispění mocných přítoků rychle rozrůstá a rozlévá se až do dvoukilometrové šíře, dále k majestátním vodopádům Khon a do kambodžských nížin s unikátním záplavovým jezerem Tonle Sap.

Mekong tu ale už moc netekl a pádlování na 40kilové lodi dalo pěkně zabrat.

Poslední kapitolou byla mohutná delta Mekongu, tvořená tisíci drobnými kanály, která je z hlediska šíře biodiverzity světově unikátní a stále se tu ještě jako na jednom z mála míst na světě objevují nové druhy. Většinu času jsme pádlovali úzkými kanály, kde si s námi nepěkně pohrával příliv, takže cesta k moři vedla často i proti proudu.

Konečně v moři !!! (jen zasolená čočka kamery to těžce nese…)

Sečteno a podtrženo: V rukách 1470 km pádlovaní, hromada zážitků a (propříště) cenných zkušeností… s pár z nich se s vámi ještě na závěr dělíme (třeba pro ty, co by si to chtěli sjet taky):

1) Na rychlostních lodích se dolní tok Mekongu jet dá. Sice ne všude hladce, ale jde to. A když ne, tak musí lodě na autobus, do autobusu, na auto (klidně i bez zahrádky), na tuk tuk, na rameno na motorku... jakkoli... jenom se někdy musí sáhnout hlouběji do kapsy..

Kanoistické koleno a kajakářský zadek zažily středověk, který po ztrátě sedačky pro kajakáře plynule pokračoval dobou temna. Uspokojivé ale bylo, ze se během cesty problémy nijak zvlášť nestupňovaly. Na vodě se dají přežít i tropická polední vedra, jen to chce pořádné krytí hlavy (kšiltovkou nebo alespoň vlasy) a nesmyvatelný opalovací krém (na začátek faktor 50, potom stačí méně).

2) Díky očkovaní proti choleře a enterotoxigenními E.coli (ETEC – které způsobují velkou část cestovatelských průjmů) jsme nemuseli úseky pádlovaní kouskovat víc, než bychom chtěli.. Svůj podíl na tom možná mělo i pojídání probiotik (dávek "hodných" střevních bakterií). Zatěžkávací zkouškou našich střev (a výsměchem všem cestovatelským poučkám) byla konzumace koktejlů z loupaného ovoce, ledu a mléka;). Osvědčil se i filtr na vodu Katadyn v kombinaci s přípravkem na inaktivaci virů, takže jsme mohli bezstarostně pít vodu přímo z Mekongu (tam, kde nešla koupit voda balená, nebo typické Beerlao).

3) Dalším překvapením pro nás byla skoro naprostá absence komárů v první polovině cesty (objevili se až na jihu Laosu a dál přes Kambodžu a v deltě)...stejně tak jako obecně dost velké mrtvo v pralesích a březích řeky. V období sucha tu bylo minimum všeho hmyzu a větší zvěř se dala potkat spíš grilu než v lese... to platilo i pro jedovaté hady, které jsme převážně potkávali naložené ve flašce kořalky.

4) V žádném ze čtyř státu není problém pořídit si místní simkartu, nicméně zkušenosti s nimi máme rozporuplné. V Thajsku a ve Vietnamu fungoval mobilní internet, což jsme velmi ocenili – mohli jsme zjišťovat počasí na další dny, dívat se kdy ustane silný vítr a opadnou vlny; v deltě nás GPSka se satelitními google maps zachránila od bloudění v nekonečné síti kanálů. Na celé cestě se osvědčily naše mapy natištěné na plastové folii.

6) A pár detailů na konec: Na spaní ve stanu člověk nemusí tahat relativně těžký a objemný spacák, ale stačí mnohem skladnější vložka do spacáku. Ideální univerzální obuv na podobnou akci - croxky (nebo spíš kopie jejich padělků). Pokud jste nikdy nejeli na motorce, neučte se to ve hlavním městě Laosu Vientiannu. Když někdo na všechno odpovídá „OK“ nebo „Yes“, neznamená to automaticky, že vám rozumí.

Tak sportu zdar a díky 4fitness za podporu !!!

Petr Synek a Vašek Kuna

(více informací o naší cestě na pomekongu.cz nebo na facebooku http://www.facebook.com/1000MilPoMekongu)

Více už v poutavém vyprávění: Travel Journal 1000 mil po Mekongu

a Objektiv - mapování celé cesty na pokračování

další články